Dlouho to tu nebylo, ale připomínám, že kdysi dávno mi "diagnostikovali" seboreu. Byly časy, kdy jsem se s tím i více trápila (zejména ještě ve vysokoškolském období, asi i stres ve zkouškovém tomu nepomáhal...), ale těhotenství byla, alespoň v tomto směru, velmi prospěšná :D Tím nebudu nikoho nabádat, aby otěhotněl, aby se zbavil seborey :D (stejně to bylo jen dočasné :D)

Toto druhé těhotenství, ale přeci jen neudělalo s mojí pokožkou až takové zázraky, takže do testování tohoto dua pivní péče od Manufaktury jsem šla s tím, že uvidíme co to bude dělat s mojí problematickou pokožkou hlavy.

Prvním z testovaných produktů je pivní vlasový šampón s obilnými výtažky, který slibuje posílení vlasů díky obsahu lanolinu, panthenolu, rašeliny a jiných vlasům prospěšných složek.

Někde jsem četla, že tento šampón prý fakt voní po pivu. Nevím...ale co mohu posoudit jako celkem milovník piva :D, tak ani moc ne. Spíš tam cítím nějaké obilí nebo cosi, ale přímo pivo mi to nepřipomíná. Vůně je to ale příjemná a vydrží na vlasech dlouho.

Šampón je tekutější a tak mi přišlo, že ho bylo potřeba více na jedno umytí hlavy. Dostatečně pěnil a hned po prvním spláchnutí vlasy byly krásně vyhlazené. Účinek na lesk a vyhlazení vlasů tedy mohu potvrdit.

Ještě lepších výsledků se dá docílit s pomocí pivní vlasové masky s panthenolem a beta-glukanem, která má podobnou vůni. Postará se o ještě výraznější a viditelnější vyhlazení vlasů. Je to takový malý zázrak v kelímku, protože vlasům viditelně prospívá. Obsahuje české pivo, chmelový výtažek, mandlový a jobový olej, ale i kreatin a další "mňamky" pro vlasy.

Oceňuji, že tuto masku mohou používat majitelky všech vlasů - doba působení je od 3-10 minut, s tím, že čím sušší vlasy máte, tím déle jí necháte působit. Mně ty tři minutky bohatě stačí - i na mojí "trpělivost" (nerada ztrácím čas ve sprše kvůli působení masky :D).

Zajímavá je konzistence této masky - asi jsem se s ničím podobným ještě nesetkala. Je to až takové lepkavé, jak kdybych to mohla natáhnout až nevím kam...jak takové ty slizské hračky pro děti :D

Ale zpět k mojí seboree. Oba produkty jsou velmi příjemné, ale šampón mi bohužel dráždí pokožku hlavy. Ne velmi, ale už na druhý den po umytí se začnu škrábat a škrábat a tím se mi sypou z hlavy "lupy" a nevypadá to velmi pěkně :( Takže ti, kteří mají podobné problémy s citlivou pokožkou hlavy, zkuste raději třeba ten jejich "mátový" šampón (celá recenze). Ten mi až takovou neplechu na hlavě nedělal (snad až na takový třetí den, ale to je zpravidla i den, kdy si vlasy už musím znovu umýt). 

Bodově bych ale dala obou produktům 8-9 b. z 10 b., protože ten lesk vlasů, jejich uhlazenost a jakási lepší "vzhlednost" jde opravdu vidět :) Říkám já s věčně rozcuchanými vlasy (mám je těžce upravitelné, protože mám milion pidi vlásků poletujících kolem hlavy a věčně odstávajících :D).

PS: děkuji PR Manufaktury za poskytnutí produktů k recenzi zdarma 

Tož kdo mě sleduje pravidelně asi ví, co jsem toto léto řešila. Nejdříve enormní břicho, kdy jsem byla označena za matku čekající dvojčata (a beze srandy, primářem porodnice, který už pupků viděl asi hodně a pochybuji, že si jen tak špásoval :D). Pak vzdychající a "umírající" u porodu a do 31.8. jsem si "užívala" šestinedělí. Takže tento rok žádná voda a plavky :D

V červenci a sprnu 2017 jsem:

- opět a zas sledovala seriály (potom už u kojení) - dodívala jsem se na Wentworth a Orange Is The New Black. Oba dva z věženského prostředí - pro mě lepší Wentworth. A sledovala jeden nový - Humans - anglický, sci-fi, ale celkem fajn. A zmíním i Nashville, který sleduji už od začátku (takže 5 let = 5 sezón), kdy jsem se bála, že po odchodu jedné z hlavních postav seriál bude upadat, ale naopak tato série (od odchodu hlavní  postavy) se mi líbila paradoxně asi nejvíc. Podle mě je to jeden odpočinkový seriál nabitý emocemi a třeba písničku Saved úplně zbožňuji <3

- skoro vůbec jsem nečetla knihy :D Což se dalo očekávat, že to zase klesne - názory na přečtené knihy dávám teď už spíš jen na instagram spacesusi_mamou :)

Pár oblíbených produktů a věcí jsem si našla i v tyto dva hektické měsíce. Začnu asi elixírem na ruce od Manufaktury (recenze), který, na rozdíl od jejich krémů na ruce, má opravdu skvělý účinek. Já sice mám ráda i ty jejich krémy na ruce, ale přiznávám, že některé nejsou až tak hydratační, jak bych chtěla. Tento elixír je ale strčí do kapsy. Je parádní. Aktuálně ho používám ale teda denně, protože mám nějaké suché ruce + znova se mi ukázal atopický ekzém (jako i po prvním porodu, pravděpodobně vlivem hormonálních změn).

Nedávno jste soutěžili o dárkový set 5puntozero od Frais Monde (recenze) a i když jsem pochvalovala oba dva produkty z tohoto setu, tak to sérum u mě přeci jen vede. Nějak jsem si na něj zvykla a opravdu se mi zdá, že pomáhá pleti se tak nějak rozjasnit. Jen škoda, že se za chvíli objeví ve spotřebovaných produktech, protože se snad ztrácí před očima :(

Další oblíbenci už jsou nekosmetičtí - objevila jsem ovocné tyčinky Fruit Snack, Alesto v Lidlu a protože kvůli kojení nemohu čokoládu (malou z toho bolí bříško), tak je to taková alternativa jak si zamlsat a uspokojit chuť na sladké. Aspoň trochu :) Variant mají více a i Sandře to celkem chutná.

Další potravinovou záležitostí je i BIO třtinová melasa Blackstrap, kterou doporučuji všem chudokrevným (nejen tuto značku) -  má totiž nejvyšší obsah železa a mám to dokonce ověřené. Celé těhotenství jsem byla chudokrevná (vlastně já jsem celý život :D) - od 7 měsíce jsem denně užívala lžičku-dvě této melasy a po porodu (!!) jsem pěkně prosím měla hodnoty železa tak vysoké jako snad za celý život ne :) A to jsem po prvním porodu měla hodnoty okolo 90 (normální hodnoty jsou nad 120). Pomáhá i na únavu, takže stačí si zvyknout na divnou chuť a šup s ním do košíku :)

Minulý měsíc jsem psala o tom, že jsem objevila aliexpress.com a nákupy pokračují - třeba i tento úžasný obal na telefon, který mě vyšel na necelé 3 eura! Někdo je proti těmto nákupům "u číňanů", ale podívejte se někdy schválně na vše co se tam dá najít. Budete překvapené když zjistíte, že mnoho českých/slovenských e-shopů poskytuje produkty nakoupené z ali (dokonce některé i s fotkami, které jsou z ali!) ale cenu navýší min. dvojnásobně. To už si to radši objednám sama a počkám ty 2-4 týdny na doručení.

A kniha s názvem Tajná kniha rodičovských triků? MUST-have pro všechny rodiče! Ještě jsem jí nedočetla, spíš si to dávkuju, ale potvrzuji, že si každý rodič tam najde nějakou radu, kterou může "aplikovat" na své dítě. Fakt! :D Tato kniha nelže názvem :)

Jak jste prožily toto léto vy a co jste si oblíbily, hm? :)

Jak je zvykem, tak Manufaktura vydává 2x do roka limitovanou edici. Pravidelně jednu jarno-letní a druhou podzimně-zimní. Jarní startuje zpravidla k 1.3. v daném roce a ta podzimně-zimní k 1.9. :)

Tento rok to byla jarní sedmikráska (recenze), která se stala velmi oblíbenou řadou se stále se rozšiřující nabídkou. A nyní, před pár dny, se dostala do obchodů a na e-shop Manufaktury nová limitovaná řada MED & Rakytník. Tato řada obsahuje: sprchový gel, balzám na rty, krém na ruce, sirup na imunitu a ochranný pleťový krém. 

Mám možnost tuto řadu testovat a protože jsem obdržela od Manufaktury komplet všechny produkty z této řady a protože přiznávám, že sama mám ještě 4 sprchové gely od této značky (ano, kupuji pravidelně :D) + 2 krémy, tak se obávám, že bych nestihla vše spotřebovat.

PROTO udělám radost někomu z VÁS a můžete si o 2 produkty (sprchový gel + krém) z této limitované edice Med & Rakytník zasoutěžit.

Podmínky jsou jednoduché:

- být z ČR nebo SR

- být fanouškem na facebooku spacesusi-mamou.cz TU nebo na instagramu spacesusi-mamou.cz TU

- napsat pod tento příspěvek nebo pod soutěžní příspěvek na FB, jakou vůni máte nejraději (v kosmetice, ale i obecně)

- pokud chcete zvýšit šance, tak soutěžní příspěvek na FB můžete sdílet a budete zařazeni do slosování 2x :)

Výherkyni vyberu ze všech komentářů pomocí random.org a zašlu jí sprchový gel a ochranný krém na tvář. Výherkyni vyhlásím na FB fan stránce. 

Zapojit do soutěže se můžete až do 11.9.2017 (včetně). 

A pak se můžete těšit na souhrnou recenzi této limitované edice, která je, 

jako všechny od Manufaktury, velmi podařená :) 

Hodně štěstí!

Máme doma dvě zlatíčka. Ale ne, kecala bych. To starší už takové zlatíčko není (možná se dokopu k sepsání i jejího deníku) :), to mladší...no posuďte samy.

Když jsem byla prvorodička, tak jsem se uklidňovala tím, že první měsíc prý novorozenci víceméně jen spí. Vzbudí se na kojení a zase usnou. Byl trošku šok, že to tak vůbec nebylo :D Zpracovávala jsem to dlouho, protože Sandra byla vzhůru i několik hodin. Zejména kvůli neutěšitelnému pláči při kolikách... potom je pochopitelné, že nemohla spát, že ano?

Jako druhorodička jsem tedy čekala podobný scénář. A? Někteří novorozenci to fakt umí! Zvlášť prvních asi 14 dní jsme ani nevěděli, že jí doma máme. Fakt jsem jen nakojila, hned usnula a spala i hodinku, dvě, sem tam tři. A spala takovým tím spánkem, že prala pračka, myčka, Sandra tu pořvávala a dupala a běhala, zapínali jsme mikrovlnku, pod okny nám rozbíjeli beton...a nic. Prostě spala. Pochopitelně to bude tím, že problémy s bříškem víceméně nemáme (ano, stále a ráda používám množné číslo :D), jen sem tam. To spíš ve dny, kdy se neudržím a sežeru něco "zakázaného" :)

Andrejka je spíš tichá, ani velmi nepláče. Když se vzbudí tak nás upozorňuje spíš takovým mručením. Je jak takový malý medvěd :D Pláč používá až v extrémních situacích, kdy jí třeba přes puštěnou televizi nebo nějaký hlasitý zpěv Sandry neslyšíme :)
Je kojená, i když rozjezd mléka byl celkem zdlouhavý. Je to takový cuckač - klidně by byla na prsu celý den :D Na druhou stranu v noci má opravdu noc a spí, jen s krátkými pauzami na kojení. 

Sandra od prvního dne byla celkem v pohodě vyrovnaná s tím, že si jí vezmeme domů, což mě celkem překvapilo. Jedna známá, se stejně starou dcerou jako je Sandra, přinesla domů sourozence a ta se hned ptala, kdy ho zase jako laskavě odnese :D

Ale že by to bylo takové sluníčkové se Sandrou, to zase ne. Projevuje tu žárlivost zvláštním způsobem. Spíš takovými nezpracovanými emocemi, které vyplavou na povrch v okamžiku, kdy je unavená (to nejčastěji) nebo hladová. Přes den je celkem v pohodě, i pouhoupe Andrejku v kočárku nebo houpačce (sice tak, že se bojím, že jí vyklopí), přinese jí hračky (které nepotřebuje zatím, ale tak vysvětlete jí to) a hladí Andrejku (stále se bojím o její přežití, Sandra nemá cit a odhad :D)... Ale večer přijde únava a přijde hysterák. Sem tam ho měla i předtím (před narozením Andrejky), ale teď je to každodenní rutina. Která je navíc už dost psychicky vyčerpávající. Nově hysteráky chytá i přes den - takový ten řev, kdy něco chce, ale vlastně nechce a není z té situace východisko. Člověk může argumentovat, vysvětlovat, utěšovat, křičet, vyhrožovat...rozkrájet se na drobné a nic! Nic s ní nehne...

Největší překvapení: když se 2x převalila na bok, jen tak a převalení na bříško ve spánku (foto jsem dávala na instagram spacesusi_mamou - tam dávám vše možné, tak sledujte ;-) 
Míry v 6 týdnech: téměř 62 cm (jo, vyrostla mi hned z těch pidi mini roztomilých oblečků) a téměř 5 kil (4,95)

Kdybych zhodnotila ty první dny s Andrejkou a Sandrou, tak to zatím nebylo až tak hrozné. Nedělala jsem si iluze a věděla jsem, realisticky, do čeho jdu. Čekala jsem to mnohem horší, i když možná ještě jedu na nějakých "endorfinech" z porodu nebo tak :D Teď je to jednodušší alespoň v tom, že Andrejka v podstatě nemá žádné jiné potřeby než přebalit-nakrmit-spát. Tím pádem jí mohu nechat položenou "kdekoliv" a věnuji se něčemu "akutnímu" (nikdy to není tak akutní), co potřebuje Sandra. 

Jak ale bude i Andrejka vyžadovat pozornost, tak to bude asi jiná divočina...

Už při Sandře jsem vám tu popsala celkový průběh porodu (článek s názvem One special day). Hlavně z toho důvodu, že nebyl nijak hrozný. Mám takovou potřebu "utěšovat" těhotné a budoucí maminky, že ten porod se dá zvládnout a není to až taková hrůza. Respektive - každá těhotná se asi nevyhne informacím o tom "komu ten porod tak nevyšel" a slyší milión hrozných a až hrůzostrašných historek. A někoho to může odradit od těhotenství úplně...někoho to vyděsí tak, že u porodu se "blokne" a prostě i jeho porod se pak stane předmětem těch "blbých" historek...

zdroj: pinterest.com

Jak začít? Hmmmm...asi zmíním, že od 32. týdne jsem byla necelých 14 dní v nemocnici na oddalování porodu, protože jsem už byla otevřená téměř na 2 cm. Někdy se to prostě stává, že se žena předčasně otvírá. Takže do konce těhotenství (u mě cca do 36. týdne) jsem fakt jen ležela a o prvorozenou Sandru se starali všichni okolo. Pak už jsem to tak nehrotila a už i doma uklízela, protože jsem si říkala, že už to klidně může přijít.

A ono nějak nepřišlo :D

Nakonec jsem se dostala do termínu, který jsem měla 17.7.2017. Na kontrole 14.7. jsem ještě neměla žádné výrazné změny (stále otevřená na 2 cm, už dva měsíce :D), ale v pondělí 17.7. už jsem byla na tři cm. A to stále bez bolestí. I když břicho mi tvrdlo stále po celé dny. Ale nic extrémně bolestivého.

Kdyby naše malinká v břichu nevyváděla při CTG (záznam tepu miminka, zjišťuje jestli mu je tam ještě dobře - dělá se v posledních dnech/týdnech těhotenství pravidelně) a neměla hodnoty tak vysoké, až se na tom "stroji" (nevím jak se jmenuje :D) ozýval alarm (netušila jsem, že tam nějaký je), tak bych pravděpodobně čekala na porod v klidu doma. Takto to bylo jisté - zase hospitalizace, s tím, že odcházet budu určitě až s miminkem v náručí.

Při dalších kontrolách už byly hodnoty lepší, ale nechali si mě tam. Na druhý den mi zkontrolovali nález a byla jsem na 4 cm otevřená, což mi všichni říkali, že to mám super - že mám už skoro polovinu porodu za sebou a přitom bez bolestí :D Doktor mi dal Hamiltona. A ono to fakt dost bolí. Aspoň teda mně to dost bolelo a v tom okamžiku mi přišlo, že do mě ten dr. narval snad ruku až po zápěstí :D Prý by to mohlo pomoct k tomu, aby se porod sám spustil...

Mně to pomohlo tak akorát k odchodu hlenové zátky na druhý den a krvácení, které trvalo až do porodu. Na další den večer (tedy cca 30 hod. od Hamiltona, kdyby někoho zajímalo) jsem najednou znervózněla. Z klidné nálady jsem se citelně rozklepala a tak nějak tušila, že už se "to" blíží. Do hodiny začaly kontrakce, které jsem sledovala pomocí aplikace (moderní to doba :D) a byly nepravidelné jak svině :-/ Byly i po 5 minutách, ale i po 12 minutách. A už jsem je musela předýchávat, celou noc jsem nespala a chodila po chodbě, abych nerušila ostatní těhotné na pokoji.

A stále nic!

Ráno dokonce i ty nepravidelné úplně přestaly. Na primářské vizitě mě odrovnal primář slovem: "Dvojčata?" když se podíval na moje břicho :D A pak naznal, že je čas na kontrolu. A co? NIC! Já si otevření na ty 4 cm bezbolestně nějak odtrpěla opožděně tu noc. Beze změny. Ale vhledem k otevření zněl verdikt jasně: "Dáme oxytocin a dnes porodíte."

Tlak mi vyskočil tak, že jsem pak sestřičku rovnou upozorňovala, že běžně ho mívám nízký - měla jsem ho 160/110 :D Ta jistota, že za chvíli rodím mě dost rozhodila. A zvlášť i proto, že jsem tušila, že to tak může dopadnout a měla jsem nastudované (z googlu :D), že při porodu oxytocinem je žena "upoutána" na lůžko, protože po celou dobu jí teče infuze s oxytocinem do žil. Takže sbohem představo, že zase celý porod strávím v horké sprše. I když...ten den bylo asi 35 stupňů, takže kdo ví jak bych to snášela :D

Pak to šlo už rychle. Až moc, na můj vkus. Hned jsem šla na porodní sál a do 15 minut od verdiktu už mi začal proudit do žil oxytocin. To, že jsem zjistila, že porod s oxytocinem bolí mnohem víc, že kontrakce jsou extrémní a v krátkých intervalech mi na pohodě fakt nepřidávalo. Tak nějak jsem se bála "jaká bolest vypálí" a čekala na první kontrakci. A ona byla...celkem v pohodě. Zatím :D

Celou dobu jsem viděla na CTG záznam, kde byl zaznamenávám jak tep Andrejky, tak kontrakce, jejich časnost. Od začátku šly už po cca 5 minutách a intervaly se rychle zkracovaly. Infuzka č. 1 vytekla celkem rychle a kontrakce už byly cca po 3 minutách. Nález - na 5 cm. F**k! Přišlo mi, že už to bolelo ke konci celkem dost, ale stále se to dalo předýchat (o tom předýchávání jsem psala tu). Ještě jsem celkem fajn komunikovala s manželem, i když do smíchu už mi teda nebylo. Navíc na porodním sále bylo asi 40 stupňů (fakt byly zrovna dny těch extrémních veder) a rodila jsem v sále otočeném na slunečnou stranu. Navíc zakázali kvůli průvanu (a novorozencům samozřejmě) větrat.

Mezi infuzkama mi dovolili jít na chvíli do sprchy a tam ty kontrakce jakoby trošku ustávaly, byly snesitelnější. Na jednu stranu super, ale říkala jsem si, že tím se k porodu moc nepohnu. Radši ať už to bolí a mám to za sebou.

Infuzka č. 2 byl už jiný fičák. Nevím, jestli měli stejnou "intenzitu" (nebo jak to napsat), ale najednou se kontrakce zrychlily po cca 2 minutách a začaly být velmi těžko rozdýchatelné. Chtě nechtě jsem zatínala zuby, dýchala jak lokomotiva a říkala si, že porod s oxytocinem je určitě a definitivně bolestivější jak přirozený porod. A to jsem ještě netušila co mě čeká. V té době jsem totiž ještě stále neměla píchnutou plodovou vodu. Jak jsem zjistila (taky google :D), tak kontrakce po prasknutí plodové vody bolí mnohem víc, protože do té doby to ta plodovka tak nějak "utlumuje" (stahy dělohy).

Přišel "harmonický muž" (tak jsme říkali se "spoluležící" těhotnou jednomu mladému sympatickému doktorovi) a šel na to. Praskl plodovou vodu během chvilky. Strašně divný pocit, když se z vás vyvalí najednou takové obrovské množství vody (při prvním porodu se tak sice porod začal, ale tam to tak nějak "odkapávalo" až do konce, určitě nešlo až takové množství). Nález na 6 cm a já myslela, že harmonického muže zabiju. Pokud přežiju. Poprvé v životě jsem při bolesti fakt měla obavy o to, jestli to přežiju. Nikdy jsem tak intenzivní bolest necítila a doslova mě pohltila. Nemohla jsem jí rozdýchat a manželovi jsem pak i říkala, že to by ani mistr jogín nedal. I přes veškerou snahu soustředit se na dýchání mi to prostě nešlo. To se mi u prvního porodu nestalo. Tam jsem fakt dýchat stále mohla!

Sestřička mě "uklidnila", že to bude už rychlé, ale já si pamatovala z prvního porodu, že z 6 cm do 10 cm (kdy se může tlačit) bylo ještě pár hodin! Přešlo asi 8 neskutečně silných kontrakcí a já cítila, že musím tlačit. Porodní asistentka k tomu přistupovala tak nějak laxně (na můj vkus), jak kdyby se jí to zdálo brzy (bylo to cca 15 min. po prasknutí vody) a že zavolá doktora, který bude za chvíli rodit na jiném sálu. A nic. Další kontrakce a já už řvala, že fakt musím tlačit. Doslova jsem cítila, že malinká se rve sama ven (od 30 týdne jsem jí měla strašně nízko v pánvi - i dr. se divili, že až tak, nakonec asi dobře). Stále mě nikdo nešel zkontrolovat. V další kontrakci (nejhorší jsou ty, kdy víte, že se vám už chce tlačit, ale nemůžete, dokud vám dr. nepotvrdí, že už se jde rodit) jsem na ně znova zařvala, že fakt rodím a konečně došel harmonický muž, který už ode dveří zkonstatoval: "Tu rodíme" a všichni přeběhli od jiného porodu ke mě (ta druhá maminka ještě nezačala...jen se k tomu už schylovalo, tak byli připraveni, protože mysleli, že bude první na řadě).

Konečně jsem viděla "světlo na konci tunela" a teda věděla, že už to za chvíli skončí. Při další kontrakci jsem zatlačila. A pak znova a znova a během té jedné kontrakce byla malinká venku. Asi dvě minuty to trvalo :D A přišla božská úleva... Tentokrát spíš to, že hurá, bolest je pryč, než užívání si miminka. I když bonding proběhl ;-)

Placenta vyšla sama během chvilky a malá byla celkem velká - 4,08 kg a 52 cm. Ani mi tak nepřipadala a znovu konstatuji, že samotné tlačení už nebolí (aspoň nemám pocit).

Porovnání porodu přirozeného a vyvolávaného oxytocinem...No už je vám to asi jasné. Do určitého okamžiku se to dá, ale poslední minuty jsou očistec. Naštěstí bývá porod s oxytocinem rychlejší (zpravidla) a asi pomohlo i to, že jsem byla druhorodička. Minimálně ve fázi tlačení, že jsem věděla jak na to. Celý porod trval do 3 hodin (první 10 hodin).

Tímto končím. Nemyslím jen s tímto článkem, ale celkově s rozením :D Chápu ženy, které mají první porod s oxytocinem a zažijou "toto" a které už nechtějí znovu rodit. Já už bych (po této zkušenosti) do toho asi taky nešla. I když nikde není dané, že by to muselo být zase vyvolávané...

Příroda to hold jinak vymyslela. Ten přirozeně spuštěný porod je, podle mě, fakt výrazně snesitelnější. Tam jsem prostě po celou dobu měla kontrolu nad svým tělem. Při tomto porodu jsem přes veškerou snahu nedokázala dýchat a "užila" jsem si kontrakce naplno.

Naštěstí příroda ještě lépe vymyslela to, že na porodní bolest se rychle zapomíná. Dnes je to 5 týdnů od porodu a já už ani nevím, že nějaký byl :)

Na závěr zmíním jen bolesti po porodu - musím říct, že jsem trpěla ještě zhruba týden na bolest "tam dole", kdy mě tam bolelo snad vše, i stydká kost a to byla fakt nepříjemná bolest. Prý je to ale normální, protože se to tam uvolnilo kvůli průchodu hlavičky. Jen někomu se to "rozvolní" až moc :) A kojení jako druhorodička? Vyvolává opravdu extrémní bolesti v podbřišku a bylo to horší jak po prvním porodu. Přiznávám, že jsem i léky od bolesti vyškemrala...

Nevzpomínám na své porody ve zlém. Stále to beru jako něco, co sice strašně moc bolí, ale skončí to a vy to víte, že to skončí. Je dobré na to při porodu myslet - že za pár hodin bude definitivně po tom. Ta bolest někoho ohromí, ale pokud se budete soustředit po celou dobu na dýchání, tak vám to pomůže.

Snad jsem tímto druhým porodem nikoho neodradila, ale je asi dobré si přečíst jaké to je rodit po vyvolávaní. Pěkně bez servítky... :)