Když vaše dítě nastoupí do školky, tak čeká celou vaší rodinu velká změna. Ono je to logické - člověk musí najednou sesouladit přepravu potomka do školky, ze školky, případně zajistit kdo ho bude vyzvedávat. Musí si zvyknout na pracovní režim (pokud nepokračuje s mladším potomkem v mateřské jako já) a to, že vidí své dítě o hodně méně a o hodně více rozdivočené (ze školky) než kdykoliv předtím. Celé to období je prostě velkým krokem k samostatnosti vašeho potomka.

září 2017 - únor 2018 - červen 2018 :)

Když vaše dítě nastoupí do školky, stane se toto...

- zapadnete mezi jiné RODIČE než ty, které jste znali z dětských hřišť - a najednou řešíte jak podepsat permanentně oblečení (stačí fixka na cd, jméno na štítek s označením velikosti, po cca 5 vypráních opakovat :D, protože prostředek na skrvny to prostě dá postupně dolů), kdo donese jaké občerstvení na karneval nebo vánoční besídku, vymýšlíte kostým na karneval...

- vaše peněženky ZAPLAČOU - ale určitě ne tolik, jako až půjde dítě do školy. Tedy nebylo to až tak hrozné - jen nějaké potřeby na kreslení, nové bačkůrky, dvě pyžamka na odpolední spánek na střídání, plus trička a tepláky. Jo, do školky je nejlepší dítě poslat v teplákách - ne v riflích jak jsem si myslela :D Platí se pak strava a poplatek školce - to už je indi-vindi.

- možná si POPLAČETE i vy - jo, taková ta klasika, kdy matky pláčou, že jejich dítě jde do školky. Já měla v té době plné ruce práce s tehdá dvouměsíční druhou dcerou, tak jsem to ani moc nehrotila (slza z mé strany ani jedna)...ale věřím tomu, že až i druhá dcera půjde do školky, tak slzu uroním. Prostě proto, že se budu vracet do práce :D Dobře, dost ironie...ono je to dost emotivní, co si budeme povídat. Přeci jen najednou se o VAŠE dítě stará někdo úplně cizí. A vy trnete, jestli jste vaše dítě vychovali dost, aby poslouchalo... :D

- zjistíte, že je vaše dítě ŠIKOVNĚJŠÍ než jste čekali - školka i ty nejrozvernější dětičky (jako i naše Sandra) naučí jakémusi pravidelnému režimu a celkově se za celý rok Sandra v mnohém zlepšila - konečně se naučila oblíkat se sama :D (to jí opravdu trvalo, ale viděla že to jiné děti zvládnou), lépe kreslí, lépe se soustředí (i když stále žádný zázrak), naučila se "milión" písniček a básniček, počítá do 20, někdy překvapivě hláskuje slova...

- koš s prádlem BUDE PRASKAT ve švech - a to jsem si myslela, že nejvíc prádla mají miminka a potom kojenci, kteří začínají s příkrmy/samostatným jezením. Tím, že je dítě celý den bez vašeho dohledu, tak si na některé věci prostě nebude dávat pozor a učitelky nemají čas upozorňovat každé jedno dítě, že "pozor, kápne ti to" při obědě. Zvlášť první dny/týdny platilo, že jedno komplet oblečení měla na jeden den + začala mít domácí oblečení (jako i předtím měla slušné oblečení, ale až s příchodem školky jsem začala velmi dbát na převlíkání), které byla schopná venku zaprasit taky během dne... tak si to spočítejte.

- vaše dítě se stane OPIČKOU - nejen v tom smyslu, že bude o dost akčnější a bude najednou všude (hold tam s nimi i cvičí a Sandra potom někdy ne a ne přestat i doma :D), ale hlavně - donesla si Terezka do školky růžový balzám na rty? Ano! Tak zjistěte kde ho koupila, protože vaše dítě ho musí mít! O mánii na růžové oblečení ani nemluvím...a to jsme si mysleli, že toto Sandra nějak nehrotí. A ano, platí to i pro kluky - tam zase fičí trička a oblečení s dinosaury, Tlapkovou patrolou a nebo Mimoněm, případně různé hračkářské meče apod.

- dítě přijde do kontaktu SE VŠÍM - hlavně co se týče jídla. Někde jsem četla, že třeba niva by se neměla dávat já nevím snad do 6-ti let dětem? Šup, měli jí hned první týden ve školce na těstovinách. Že nemají děti jíst houby? Ale kdeže, ve školce můžou. A pravidlo - nikdy jí nekoupím lízátko? Porušeno hned první den, kdy slavila spoužačka narozeniny a maminka dané holčičky takto nasadila "laťku" (a každý rodič už potom dával to stejné :D)

- zjistíte, že je vaše dítě ZÁKEŘNĚJŠÍ než kdy předtím - ono totiž odkouká i takové blbé věci. Od těch "malých" jako zkouška pojídání šušňů (fuj, já vím, ale kdo to aspoň nezkusil, hm? :D) a pokusu lehnout si na stůl po škaredá slova a chování. To už je samozřejmě horší. Zatím ale platí, že když Sandra řekne něco horšího (zatím ale neřekla žádné sprosté slovo), tak se jí jen zeptám, kdo to tak říká a hned vím, že to nemá z vlastní hlavy. Zkouší nám i lhát, no zatím jí to moc nejde...

- domácností projde milión BACILŮ - a imunita celé rodiny dostává na frak. Ony ty děti opravdu ze školky donesou kde-co a sami jsme se přesvědčili, že v období leden až březen byla Sandra více doma než ve školce a navíc jsme to vždy chytli i my. Prostě takový kolotoč. A to jsem myslela, že některé matky přehánějí...

- vaše dítě DOSPĚJE - samozřejmě ne doslova, na to má ještě moře času :D Ale přísahám, že snad během prvního měsíce ve školce neuvěřitelně povyrostla a celé to "batole" už tak nějak vypadá skoro jak ten předškolák. 

Po prvním (téměř ukončeném) roce ve školce mohu zkonstatovat, že Sandře školka velmi prospěla. Já si totiž trošku vyčítala, že jí tam hned frknu (když jsem doma na mateřské s druhou dcerou), ale Sandra prostě i ten kolektiv a řád potřebovala. Já bych se jí, při druhé dceři, nemohla tak věnovat jako se jim věnují učitelky ve školce. Máme asi štěstí, ale Sandra učitelky zbožňuje (dokonce mám někdy pocit, že víc jak mě :D). 

Ano, i ona si pár dní poplakala. První dny nechodila do školky moc nadšeně, ale celkem rychle si zvykla a vždy nastal "zlom" v okamžiku, kdy se mělo jít spát - ona je totiž odpůrce odpoledního spánku, takže to si vždy poplakala. Asi tak první tři týdny... Pak si začala hrávat s kamarádkami a začala chodit do školky ráda. Dokonce se někdy v pátek ptá, jestli se jde druhý den do školky a je zklamaná, že ne :) Párkrát už i proběhlo takové "fňukání" nad tím, že chce jít domů (domů do školky) :D 

První rok tedy hodnotím úspěšně - žádné vši, žádné neštovice, žádné vyloženě sprosté slovo (až na výraz "do pece", který asi tuším z jakého slovního spojení vznikl, ale někdo ho do školky donesl v jiné verzi :D).

Jen parádění, začínající obliba v nošení sukní (co nesnášela), v růžové barvě, hlášky (kdy někdy padáme s manželem smíchy), ale celkově rozumnější dítě s kterým se dá (už někdy) lépe vycházet a kterému se dá více věcí vysvětlit :)

To co jsem tušila už minulý měsíc, se jen potvrdilo. Naše Andrejka už nikdy více nebude to klidné miminko, ale oficiálně se stala "batoletem". Prostě se hýbe, zakopávám o ní všude, stále jí odněkud dávám pryč (hlavně ze záchodu, který někdy Sandra třeba zapomene zavřít) a musím být stále ve střehu :)

Upřímně? Na toto období jsem se fakt netěšila. Jsem asi jediná druho (a více) rodička, která se víc těšila na to, když bude miminko malé a ležící a zůstane na místě, kam ho položím, než na období, kdy leze všude a já pořádně nevím, kde je :D Jako druhorodička jsem přeci jen méně "ostražitá" a prostě si odběhnu do kuchyně a nechám Andrejku v obýváku...a o to větší šoky mám, když se buď zjeví vedle mě v kuchyni (chodí po čtyřech zatím) a nebo když se vrátím do obýváku a ona je třeba v dětském pokoji :D Při Sandře jsem se v tomto období od ní bála vzdálit, jen pro představu.

Vše o čem jsem psala v minulém souhrnu, tak nějak stále platí. Andrejka je celkem hlasité dítě, ale spíš co se týče projevů nějaké radosti, sem tam "vynucení si" (hlavně když vidí klíče, to piští, dokud je nedostane do rukou). Musím říct, že při Sandře jsme si užili takové ty večerní epizodky, kdy řvala i hodiny bez jakékoliv možnosti jí utišit a bylo to fakt hrozné - totální bezradnost. Andrejka aspoň toto nemá (zatím - klop, klop).

V tomto desátém měsíci se vypracovala na to, že se stále u všeho zvedá do stoje, všude stojí (i desítky minut) a postupně se naučila i dostat se nazpět na zadek/na kolínka. Trvalo to asi 10 dní, do té doby spíš padala, tak to bylo trošku horší. Teď už je skoro profík :) Dokonce když je u gauče a na druhé straně gauče se pustí třeba počítač, tak je schopná se pomaličku přeručkovat a přesunout i takového půl metru směrem k tomuto zdroji zábavy :D Jinak ale stále v prostoru se přemisťuje po kolínkách a musím říct, že velmi rychle.

Se stravou to má takové zvláštní - takový ten "hlavní" příkrm (masovo-zeleninový) musí mít rozmixovaný na totální kaši, jinak ho nechce a brání se zuby nehty jakmile je tam co jen pidi kousíček mrkve nebo čehokoliv jiného. Ale na druhou stranu v pohodě zvládně sama banán, nějaké takové ty dětské sušenky, křupky nebo rohlík a chleba. Vždy ale chce to co máme na talíři my a strašně nás všechny u jídla otravuje :D (sápe se nám po nohách a sahá do talíře)

Spánek se ustálil na 2x za den, ale stále je to v takovém nepravidelném čase - záleží jak se vzbudí ráno a jak dlouhý je ten první dopolední spánek. Nikdy si nemůžu nic přesně naplánovat, protože prostě nevím. Navíc přes den spí stále v kočárku - na balkóně většinou kratší dobu, spíš za pohybu a vypilovala to tak, že jsme dnes zastavili kočárek na pár sekund a hned byla vzhůru. Takže se při ní nedá moc věcí v domácnosti udělat no...natož nějaký ten mama-time.

Míry budou asi stále podobné - 76 cm bylo v 9 měsících, teď to bude asi trošku víc, protože 74 velikost oblečení jsem už úplně vytřídila. Váha se pohybuje podle mě tak 8,5 kg max. Je to celkem hubeňour :) A teď se hýbe tak, že snad ani přibrat nemůže :D Ekzém, o kterém jsem minule psala, se nějak zázračně skoro ztratil...tak jsem sama zvědavá, jestli se ještě vrátí nebo jak :) I já jsem konečně (stále kojím) začala jíst sýry a mléčně výrobky a ona na to už nereaguje (předtím jí vždy ekzém na tváři výrazně zčervenal, natož když snad ona ochutnala jogurt). I tak jsem s jídlem stále opatrnější (teda hlavně v jejím případě).

Zuby rostou jeden za druhým - aktuálně jich má 7 a čekáme na osmý. Na rozdíl od Sandry jí to skoro ničím nepotírám. Co se týče hlasových projevů, tak zvládne ma-ma, ta-ta (to šeptá, nevím proč :D), ba-ba, mňam-mňam, na-na-na (si zpíváme) a pak všelijaké patvary. Dokonce má už nějaké pojmenování na Sandru, ale nevím přesně co to je, ale křičí to na ní vždy stejně :)

No a největší progres vidíme ve vztahu Andrejka-Sandra. Neuvěříte, ale já jsem ráda, když je Sandra doma. Protože Andrejka jí zboňuje a stále za ní leze a začaly si hrát - sice takové podivné hry, ale Sandru to opravdu viditelně baví a neotravuje s těmi hrami nás, unavené, rodiče :D Holky třeba mají (vlastně Sandra) v dětském pokoji takovou velkou krabici přeměněnou na "domeček", do které se dá zavřít a tam si obě klidně spolu zalezou a chechtají se tam. Je neuvěřitelné je sledovat a hlavně je to strašně krásné. Opravdu žasnu, jak je to k sobě táhne. Sandra začala navíc hrát s Andrejkou "na honěnou", kdy se před ní dá na čtyři a popoleze kousek, Andrejka zvýskne od radosti a už za ní čtyřnožkuje a hledá jí v celém bytě. Když jí najde, tak obě piští nadšením :D A já třeba stihnu i připravit večeři a jen je hecuji, ať si dál hrají. Ony si tak dokáží "hrát" třeba i půl hodiny (dokud Andrejka zvládá). 

Je to stále smíšek a stále se kření. Dělá už takové naschvály, různé "prdící" zvuky ústami, chechtá se nahlas... miluje špinavé boty na chodbě, chození za každým na záchod, lezení do odpadkového koše a top je tahání šnůrky od žaluzií. Co vám budu povídat...už si jen tak neposedím. Upřímně, už jsem zapomněla jak náročné toto období je :D Nejhorší je, že dokáže nahodit totálně nevinný kukuč, začne se křenit a moje "ne!" nebo "no,no!" nedokážu říct potom dost rázně (já se nad ní vlastně stále rozplývám). Ona si všimne, že mi cukají koutky a hned vše začne dělat znova a znova a strašně se chechtá, když jí od dané zakázané věci odtahuju. Už jsem jí párkrát řekla, že jí mám doma asi na místo čerta... :D

Manžel zkonstatoval "...ta je živější jak Sandra." A mě málem kleplo... :D

Už delší dobu se tu na blogu neobjevila další "svině" (= tedy nějaký neduh, který se musí extra řešit speciální starostlivosti. Bylo tu akné, seborea, strie a celulitida). Po dvou porodech však mohu konstatovat, že poporodní vypadávání vlasů je taktéž velmi nepříjemné a potká každou jednu čerstvou maminku. 

Jak si tím mohu být tak jistá? No...něco (málo) jsem si už k této problematice hledala. Samozřejmě v čase, kdy to bylo pro mě aktuální. Takže VÍM, že potká každou jednu rodičku. U někoho to jde ve velkém, u další to má slabší průběh, ale dostaví se vždy. 

Proč tomu tak je? Hele, nejsem odborník, takže tu nevytasím všechny ty odborné názvy, ale úplně jednoduše je to proto, že v těhotenství se tvoří nějaké hormony, které se postarají o to, že vlasy nevypadávají vůbec. Ale jako fakt vůbec. Takže se na několik měsíců zastaví takový ten přirozený obnovovací cyklus vlasů, který probíhá u každého jednoho z nás - ten spočívá v tom, že každému zdravému člověku vypadne přes den cca do 100 vlasů, aby byly nahrazeny jinými. Tohoto vypadávání (i když to zní hrozně, že 100 vlasů) si zpravidla ani nevšimneme. V těhotenství tedy toto nefunguje a ve vlasové pokožce se drží i ty vlasy, které vlastně už dokončily svojí fázi "růstu" a které už dávno měly vypadnout. I proto vlasy těhotných zpravidla vypadají lépe a hustější - protože tam zůstanou takové ty "mrzácké" (tak jim říkám já :D) vlasy. Takže jde o takový "umělý" a dočasný efekt hustých vlasů a já to mohu potvrdit. V obou těhotenstvích jsem měla extrémně husté vlasy, všichni se až divili, obdivovali a i já jsem byla s kvalitou a objemem (a nemaštěním) velmi spokojená. Ale ono vše jednou skončí - přijde porod :D a hormony se zase začnou vracet do normálu. Toto "navrácení" trvá cca 3 měsíce. A pak to přijde - každá sotva zaběhnutá maminka si najednou všimne, že kolem miminka se povalují chuchvalce vlasů. A vlasy jsou najednou všude. Já si tak prohrábla culík po zaplacení v obchodu a vytáhla jsem doslova trs vlasů. Jeden chlapík za mnou to akorát viděl a tuším málem zkolaboval - asi si myslel, jaká jsem nemocná :)

Takže zhruba v době, kdy má miminko 4-6 měsíců dojde k postupnému vypadání těch už dávno "odumřelých" vlasů a přirozenému prořídnutí (= vrácení se do původní hustoty, ale člověk to najednou vidí tak, že "já budu plešatá", protože si přeci jen zvykl na něco jiného skoro rok). 

Po prvním těhotenství to přišlo okolo 4 měsíce. Nyní, při druhém to přišlo až okolo pátého. Trvalo to asi měsíc a nyní se to vrátilo (cca okolo 9 měsíce). Nevím, jestli se to dá ještě hodnotit jako poporodní vypadávání, ale i se mi zdálo, že mi vlasy zase až tak neprořídly po tom prvním prořídnutí...no teď už to jde ve velkém :D

Doufám, že vám moje vysvětlení pomůže. Je to obzvlášť uklidnění pro ty, které to teprve čeká a nebo, které to zrovna prožívají. Prostě ono to přijde, je to přirozené a i když to vypadá děsivě (já mám vždy plné odtokové sítko na vaně), tak by to mělo i samo odeznít. I když...já jsem ten typ co to nenechá na náhodu a pomáhá si jak může. 

Proto dnes přináším pár typů na produkty pomocí kterých bojuji s touto "sviní". Upřímně nemohu zhodnotit účinnost každého jednoho z nich, protože jsem je víceméně používala (a používám) naráz (tedy co se dalo, jako sprej před umytím vlasů, šampón, maska, něco po umytí, další den do suchých vlasů stříknout...). Takže i kdyby tam byl nějaký slabší "článek", tak prostě nezjistím, který z těch produktů fakt nepůsobí :D

Začnu asi šungitovou péčí, o které jsem se rozepsala i TU na blogu. Před umytím vlasů se doporučuje sprej ze šungitu nastříkat do celé délky vlasů a nechat působit cca půl hodinku. Následně umýt šampónem. Já si v tomto období oblíbila zejména tento Anti-Chute od Yves Rocher, který má pomoci i růstu nových vlasů. Příjemně bylinkově voní a vlasy jsou po něm krásně hladké. Když jsem vše chtěla podpořit, tak jsem použila ještě i masku ze šungitu - ta je mega černá, působí rychle a hlavně vyhladí povrch vlasů na maximum. Přestříkání křemíkovým sérem na závěr a péče pro jeden den byla hotová. 

Na druhý den (když jsem neplánovala umytí vlasů) jsem používala do suchých vlasů aktivační sérum od Manufaktury. Má dokonale přesnou aplikaci, kdy se vše dostane kam má (stříká se hlavně na vlasovou pokožku, kde má aktivovat to co je potřebné - hele, nejsem odborník :D, tedy nestříká se do délek vlasů) a pokožka se promasíruje. Mojí seboreickou pokožku nedráždil asi žádný z těchto produktů, ani toto sérum. Sérum příjemně voní a ubývá celkem pomalu.

Na závěr spíš takový TIP na ulehčení rozčesávání vlasů od Bocare - je to sice fluid/kondicionér s makadamiovým olejem, ale moje kadeřnice mi tento sprej doporučila na rozčesávání a ono to s ním jde opravdu strašně lehce. Na padající vlasy je to super, protože přeci jen to rozčesávání by mělo být co nejjemnější (aby se vlasy neničily nešetrným rozčesáváním ještě více).

Opravdu nemohu říct, jestli tyto produkty pomohly - možná by to poporodní vypadávání skončilo stejně rychle jako začalo i bez této péče. Těžko říct. ALE - jsem si definitivně jistá, že používáním těchto produktů jsem si "vypěstovala" takové ty malé létající vlásky všude po hlavě - hlavně na spáncích a vzadu na krku pod vlasy. Točí se mi tam jak praseti ocas :D, ale jsou natolik pevné, že vypadají, že mají šanci na to aby dorostly a zase mi vytvořily bohatější pocit z vlasů. Takže tato péče se postarala alespoň o to, že tyto pidi vlásky mají šanci, jsou silnější a věřím, že když budu (alespoň nárazově - tedy 2x do týdně) vlasy a pokožku masírovat, tak postupně dorostou. Jo, asi to potrvá, ale při dvou dětech mi ten čas tak letí, že se ani nenaděju a budou obě chodit na základku :D (a já budu mít husté vlasy...snad :D)

Jak bojujete s vypadáváním vlasů (nejen tím poporodním) vy? Budu ráda za tipy :)

ta malá ručička šmátralka nebyla plánem, ale bez ní se to nedalo prostě vyfotit - je rychlá no :D

Za měsíc březen a duben roku 2018 jsem:

- byla nějaká věčně unavená a marná a nechtělo se mi nic. Asi nějaká jarní únava a celkově nálada pod bodem mrazu, takže jsem ani nepsala na blog (což jde asi poznat, kdo to sleduje) a byla jsem i celkem znechucená a zahlcena sociálními médii (tedy instagramem hlavně). O tomto plánuji samostatný článek, takže to jen takový předvoj... :)

- přečetla jen pár knih - fakt se mi nechtělo nic :)

- zažila jsem "zázračný" týden naší Andrejky, kdy se během jednoho týdne naučila snad vše - rychle plazit, lézt po kolínkách, dělat paci-paci, berany duc, reagovat na jméno, říkat má-ma, mňam-mňam a já nevím co ještě :) Celkově je to s ní čím dál veselejší a hlavně akčnější, takže i času na blog a jiné aktivity je výrazně méně.

- sledovala jsem "své" seriály jako The Middle, The Big Bang Theory, Nashville, Survivor a The amazing race a kterým jsem věrná už několik let :)

- nefotila jsem nic, snad ani děti :D

- žila jsem dětmi...a co je víc :)

Oblíbené produkty se nesou trošku v jiném duchu - není tu až moc kosmetiky jak bývalo zvykem. Zahnrula bych určitě i knihu od spisovatele Haruki Murakami (neumím jeho jméno skloňovat :D) - Slon mizne. Je to soubor povídek a nedávno jsem o této knize psala na mém instagramu. Mně se prostě Murakami líbí, mám ho ráda, ale chápu, že někomu musí připadat úplně psycho. Mně se líbí hlavně vykreslení postav, prostředí...vždy se do děje úplně ponořím a v případě těchto povídek jsem spíše byla překvapená, že už končí. Třeba povídka o (ne)spaní mi přišla brutální a přemýšlím, jestli to náhodou není z nějaké jeho knihy, protože to bych si ráda přečetla (dozvěděla se) více.

Protože naše domácnost je (díky mé péči) více eko, tak i praní se snažím nést na této vlně - vyzkoušela jsem tuto aviváž Ecover (vůně Apple Blossom & Almond) a víte co? Je DOKONALÁ. Já jsem snad necítila příjemnější vůni a prádlo voní úplně božsky! Kam se hrabou ty "chemické" vůně - toto je opravdu slast. Navíc je prádlo příjemně měkké, i když asi ta "chemie" mi s ním udělala větší zázraky, to zase přiznám. Ale už kvůli vůni zůstanu této aviváži věrná. A asi pěkně dlouho.

Kávu si nemůžu odpustit - hold ten zpřetrhaný spánek (někdy i každých 20minut - ach, to mi fakt "chybělo" - i Sandra, prvorozená, to tak měla :D) a i když je spánku jinak celkem dost, tak ranní káva je pro mě takovým tím rituálem, kdy pustím Andrejce v tv Super Simple písničky (z youtube - fakt doporučuji, zaujmou na 100%, Sandra se na nich učí angličtinu a dost úspěšně a jsou návykové i pro mě a manžela :D), ona se zahledí aspoň na pár oblíbených a já těch 10 minut využiju na intenzivní vyvětrání v ložnici a vypití (ex-nutí) kávy. Aktuálně jsem si oblíbila tuto Induban Gourmet mletou kávu, která absolutně postrádá jakýkoliv náznak hořkosti (jak některé kávy mají). Je fakt lahodná :) Chutná mi možná o chlup více jak Café Santo Domingo, které jsem zmiňovala v minulých oblíbencích.

Protože jsem "divná", tak mám znaménko přímo na rtu. Uvědomuji si jeho "rizikovost", protože přeci jen je na citlivé a slabé kůži. Proto každý rok hledám nějaký balzám na rty s UV faktorem - tentokrát jsem nešla daleko, ale jen do DM-ky a vzala tento Sun Dance - SPF 50 a jsem překvapená, že nezanechává bílý film, jako mnoho s podobným účinkem. A stál fakt...malinko (39,90 Kč). Na léto užitečný společník. Skvělým pomocníkem je i tato maska od Frais Monde, o které jsem se rozepsala nedávno TU. Jednoduše gumuje krupičku na čele a fakt pomáhá pleti. 

Zubům a dásním se od druhého těhotenství (které dalo mému tělu zabrat více a kdy jsem cítila snad celé těhotenství divné brnění zubů a celkově mám pocit, že se stav mého chrupu výrazně zhoršil - Andrejka si čerpala mnoho vápníku) věnuji intenzivněji - posílila jsem starostlivost (možná i díky "Z deníčku dentální hygienistky" - sledujte na instagramu, všichni povinně! :D) a aktuálně jsem si oblíbila tuto pastu na zuby od Curaprox, Enzycal 1450. Je s nízkou abrazivitou (neobrušuje zuby a může se používat každý den bez obav), neobsahuje SLS a chrání proti zubnímu kazu.

A takový tip - do Curaproxu - do Smile Shopu (teda našla jsem tu informaci na Slovensku, ale snad bude platit i pro ČR, časem) můžete nosit staré zubní kartáčky na recyklaci (a nejen ty od Curaproxu). Curaprox je zrecykluje a použije na vytvoření košů na třídění odpadů do škol.

Takže asi tak k mým oblíbencům :) Co jste si oblíbily za poslední měsíce vy? :)

Přesně si pamatuji na zápisky z vývoje Sandry. Okolo toho devátého měsíce jsem psala deník s nadpisem tornádo nebo něco v tom smyslu. No...a máme to tu, tuším, znova. Jako je možné, aby to moje klidné miminko najednou "Sandrovatělo"? :D Já si fakt myslela, že bude výrazně klidnější jak její starší sestra, protože prozatím tomu vše nasvědčovalo - první měsíc prospala, pak spala do 7 měsíce 4x za den (plus v noci), probděná noc (z mé strany) byla jedna, skoro neplakala a přitom byla ve vývoji rychlejší jak kdysi Sandra. No a asi takto...

Andrejka řve a piští. Snad většinu dne. Asi dobíhá to, že jako maličká plakávala minimálně a teď hlavně piští. Ale takovým tím pískotem, kdy se bojím přiblížit k oknu nebo skleněným věcem, aby to neexplodovalo :D Jako fakt, bez přehánění. Piští kvůli zubům - teda předpokládám. V tomto měsíci jí totiž vyšly horní jedničky a hrabou se na svět horní dvojky. Jestli jim to bude trvat jak těm jedničkám, tak máme před sebou ještě minimálně dva týdny řevu a pištění. Ach jo...

Andrejka se rychle přemisťuje. Většinu dne. Z plazení přešla na lození po kolínkách a už jí to celkem jde. Ještě nedá celý byt, ale začíná opuštět místnost, v které byla "odložena", a náramně se jí to líbí. Sakriš. Tak na TOTO jsem se fakt netěšila :D Dokonce je akčnější a má více sebevražedné sklony jak kdysi Sandra - nestačí jí totiž zábrany na manželské posteli (kde se mnou spí a kam jsem jí donedávna nejčastěji odkládala, když jsem šla třeba na wc) a stále se je snaží přelézt. A to tak, že jsem jednou přišla doslova v poslední chvíli a zachytila jí "v letu" (při pádu z postele). Nepoučila jsem (jo, hold nezažila - díky bohu - ten pád), takže to zkouší stále a jde jí to nějak podezřele dobře a já přemýšlím co jako s ní :D

Dokáže už udělat takový ten parádní bordel, kdy jsou hračky po celém bytě. Se vším tříská, hučí a křičí, rozhazuje, přelézá vše, leze pod stoly, židle... sbírá popadané a uschnuté jídlo, které je prostě díky Sandře všude :D a rve si ho do úst. Jo, drobky by jí šly. Ale jinak chce jídlo kašovité - stále. Jakmile je v té "kaši" jen kousek nerozmixovaný, tak se tím dáví :D Celkově jí dost málo - doslova to do ní musím rvát a to mě teda moc nebaví. I váhový přírůstek je menší - na 9 měsíční kontrole měla 8,1 kg, takže sotva teď zdvojnásobila svojí porodní váhu a to tuším děti mají už někdy dříve. Ale dlouhá je stále - 76 cm :)

Na tvářičce má už asi od 4 měsíce ekzém, který reaguje na určité jídlo, které buď "dostane" přes moje mléko při kojení nebo které sama sní. Všimla jsem si, že nejhůře reaguje na kravské mléko (u mě) a na jogurty a jiné mléčné produkty (už i u ní - tedy snědla ona). Doktorka nakousla možnou intoleranci na laktózu, no tak uvidíme...

Tím, že je Andrejka akčnější, začaly společné "hry" se Sandrou. A tu to náramně baví. Jde vidět, že je ráda, že už sedí Andrejka vedle ní a i když o nějaké hře se nedá reálně mluvit, tak ony si to spolu užívají - Andrejka vše Sandře bere, Sandra se jakože vzteká, obě se na sebe kření a Andrejka dělá takové ty roztomilosti jako dá si hlavičku ležící Sandře na břicho a "zamilovaně" se jí kouká do očí. Když jsem to viděla, tak skoro i mě slzička dojetí ujela (a spustilo se mi mateřské mléko) :D Ale třeba takové společné uspávní je totálně nereálné a vyrovná se krocení divoké zvěře. Když jsou spolu večer v posteli, tak po sobě prostě stále lezou, slintají (teda Andrejka), piští (Andrejka), kroutí se (obě), hledají vhodnou polohu na 150x (to mají po manželovi obě :D), kření se na sebe a dělají vlastně blbosti už teď a to Andrejka je vlastně úplně prcek... jako první půlhodinku bylo celkem srandovní sledovat, jak spolu vychází, ale po hodince a půl, kdy obě padaly únavou na hubu a přitom se stále vzájemně rušily a "hecovaly" k dalším a dalším výkonům (a nespaní) mi teda už nebylo všechno jedno :D 

No co vám budu povídat...je mi jasné, že ten "relativní" klid jsme s manželem měli do zhruba toho osmého měsíce, kdy jsme Andrejku (Aďku, jak jí říkáme) víceméně našli tam, kam jsme jí položili. Od teď už nic nebude klidné...nikdy. Snad až když obě půjdou na intr... manžel se prý na to těší :D