Ty severské přístupy k životu, knihy a celkově skandinávský design teď celkem frčí. Já sama se přiznávám, že miluji skandinávský jednoduchý design, i když ho stále nedokážu úplně uplatnit u nás v obýváku vedle pěnového podlahového puzzle a hromady různě barevných hraček :D

Knihy o přístupu k životu mám taktéž velmi ráda a tyto HYGGE, LAGOM A LYKKE jsou prostě skloňované a obdivované  ze všech stran. Hlavně na instagramu :)

A když se kniha Lagom ke mě dostala úplně náhodně v knihovně, tak jsem si jí musela půjčit a doslova hned jsem jí začala číst v autobuse cestou domů.

A je lepší. Lepší jak hygge. Kdo četl tento článek (klik), tak ví, že jsem hygge přístup tak trošku zironizovala, i přesto, že vlastně ho tak nějak uplatňuji taktéž. Až na to, že ho uplatňuji vlastně celý život a hlavně posledních pár let na odbourání stresu třeba ve zkouškovém období, státnicích, v práci, na mateřské...

Hygge (velmi jednoduše řečeno) je zaměřen spíš na takový požitek jednotlivce a jeho pocit štěstí. Tedy takovou tu celkovou psychickou pohodu. Má napomáhat vlastně odpočinout si od tohoto rychlého světa a zpomalit, zrelaxovat se, odbourat stres, více si užívat přítomnosti a jednoduchých chvil...

Lagom hlásá v podstatě něco podobného, ALE (a to bych podtrhla) není zaměřen jen na jednotlivce, rodinu, ale vlastně na každou oblast našeho žití.

Opět to ale není taková novinka. Toto myšlení. Myslím, že kdyby si tuto knihu přečetl kdokoliv z generace našich babiček a dědečků, tak vlastně zkonstatuje: "Ale tak to za nás bylo a fungovalo to... To až teď se svět zbláznil, zrychlil, zaplnil zbožím..."

Aspoň takový jsem z této knihy měla pocit. Tento Lagom přístup totiž nabádá v podstatě jen k zjednodušení života, méně utrácení, méně odpadu, třídění odpadu, k méně honosným svatbám (sama už vím, že svatbu nedělá dekorace a všechny načančanosti, ale hudba a společnost), k méně hračkám pro děti, k dřevěným hračkám, k recyklaci věcí, k trávení volného času v přírodě, sbírání odpadků... a já nevím co.

Vlastně vše je to i zaměřené na takovou trvalou udržitelnost životního prostředí, ve kterém se i my budeme cítit lépe. Zaměřené na to být s přáteli, bavit se i bez alkoholu a bez nějakých zběsilých dokonalých dekorací, které se stejně po párty vyhodí.

A vše mi prostě přijde takové známé. Z dětství. Kdy jsme měli se sestřenicemi jedno puzzle a to jsme skládali celý den na střídačku. Bylo nám vzácné. Kdy jsme chodili do lesa na celé dny a nikdy se nenudily. Kdy jsme šli do obchodu a odcházeli opravdu jen s tím nezbytným a hlavně s žádnými zbytečnými plastovými hračkami a flaškami. A brčkami!

Je to krásná kniha. Jsou v ní krásné obrázky, je čtivá. Určitě bude krásným dárkem pro někoho, kdo už tak trošku "zjednodušuje" svůj život. A je strašně pěkné si to tak nějak vše "připomenout", i přesto, že se má jednat o nějaké tradice a chování "někoho ze severu". 

Takže když už - tak za mě LAGOM :)

Jsem jedináček. A nemyslím si, že by to byl kdo ví jak skvělý stav. Zvlášť když přihlédnu k tomu, že jsem dost introvert, samotář, knihomol, stydlín a všechny úžasné věty, které jsem ve společnosti mohla říct, mě napadnou zhruba hodinu poté :D Takže přesně kvůli tomu bych "vraždila" za sourozence (ať už by byl jakýkoliv), jen abych nemusela dny trávit sama (třeba ty prázdninové ve věku, když už jsem mohla být sama doma). Proto jsem celý život všude vyhlašovala: "Budu mít minimálně dvě děti, aby tento pocit NIKDY nezažily."

Tak takové tričko bych potřebovala s počtem dětí 2 :D Je to z etsy.com - jsou tam i taková jako May Your Coffee Be Strong Than Your Toddler :D

Do prvního porodu jsem si za tím stála a dokonce jsem byla tak smělá, že jsem vyhlašovala, že otěhotním podruhé rychle za sebou...prostě abych to měla rychle za sebou. Očekávala jsem nadbytečná kila, tak že bych ani nehubla a hned do toho vlítla a děti byly hned po sobě. "Aspoň si budou víc rozumět..." hlásila jsem tentokrát.

A pak to přišlo. Porod a velmi necitlivé vystřízlivění. Myšlenka na druhý porod mě neděsila tak, jako myšlenka na to, že bych měla druhé dítě. Tedy až tak jsem se nebála případné další bolesti, jako toho mít odpovědnost za další lidskou bytost. Starat se o ní dnem a nocí. Být bezradná při záchvatech pláče. Cítit se zavřená mezi čtyřma stěnama když je dítě nemocné (a já přitom úplně zdravá). Spát pár hodin denně a to ještě tak zpřetrhnaně, že se to spánkem ani nazývat nedá...

Musím se přiznat. S mateřskou rolí jsem se docela dlouho srovnávala, protože jsem až moc pocítila, že člověk opravdu nějakou tu svojí svobodu ztratí a najednou takové sledování filmu ve dvojici s manželem je totální sci-fi (tedy sledování filmu v tahu a ne rozkouskovaného na 4 a víckrát). Najednou člověk řeší úplně jiné věci (plínky, léky, dětské nemoce, cesty s kočárkem...) a přirozeně se začne chovat i jinak (tak to musí připadat těm dosud bezdětným kamarádkám, kterým nedokážu prostě slíbit, že budu v tolik a v tolik u pc na skypu, protože naše dítě je nepředvídatelné a večer ho probudí i křupnutí parkety v podlaze natož hlasitý rozhovor přes internet).

Proto na otázku "Kdy bude druhé?" jsem se cukala jak po zásahu bleskem a vyhlašovala: "Pane bože, jen to ne!" Dokonce toto jsem vyhlašovala ještě asi dva měsíce před tím než jsem podruhé otěhotněla. A pak stačilo málo. Možná tomu pomohlo i to, že jsem přestala kojit a najednou jsem měla trošku více volnosti a hlavně - o nenáviděné zdlouhavé uspávání jsme se konečně s manželem dělili (k mé radosti, k jeho zděšení :D). Najednou ze mě vypadla věta: "Pojďme zkusit druhé!" Manžel nebyl hned pro, ale já pokračovala: "Kdy jindy než teď? Přeci se nevrátím do práce, abych šla zase za rok na mateřskou..." Tak jsme zkusili...a výsledek už asi víte :) Jo, přišlo to hned na druhý pokus (vím, jsme šťastlivci) a zaskočilo nás to oba (i přesto, že to bylo plánované).

Těhotenství probíhalo úplně jinak - to je vám asi jasné. Neměla jsem moc čas uvažovat nad tím "co bude až se narodí", protože jsem běhala kolem prvorozené. Přeci jen mě ale obavy dobíhaly (zvlášť při večerním usínání) a já byla vyděšená. Fakt k smrti. Připomněla jsem si jaké stavy jsem měla po prvním porodu (zpětně si myslím, že jsem neměla daleko k poporodní depresi), na ty stavy bezradnosti a bylo mi těžko na duši. Nebylo cesty zpět. Přišel druhý porod. A najednou byla tu. Druhá dokonalá bytost a hned to přišlo. Takový nával mateřské lásky, jaký jsem při prvorozené (asi tím strachem) nepocítila hned, ale až o něco později.

A s tímto návalem mateřské lásky přišel...? Klid. Nevím, jestli to tak má každá druhorodička (nebo více rodička), ale všechny činnosti (kojení, uspávání, přebalování...) jsem dělala s větším klidem jen prostě proto, že jsem UŽ VĚDĚLA. Věděla jsem jak chytit druhou dceru, jak jí lépe utěšit. Byla jsem smířená s tím, že se prostě nevyspím. Smířená s tím, že když nám spí jen v kočárku, tak prostě s tím kočárkem budu chodit 4x denně ven. Tak nějak jsem se se vším lépe a rychleji vyrovnala. A byla jsem klidná jako i druhorozená dcera. Tím, že jsem kmitala mezi oběma dcerami jsem si více užívala tu druhorozenou a každou ukradenou chvilku s ní o samotě. Rozplývala jsem se a párkrát mi i slza dojetí ukápla nad její dokonalostí. A moje srdce? Doslova jsem začala cítit, že to takto mělo být. Že ta druhorozená prostě k nám musela přijít přesně kvůli tomu, abych měla víru, že to jde milovat své dítě od první sekundy. Že to jde zvládat s klidem a relativně s přehledem. Začala jsem si více věřit i co se týče výchovy prvorozené, i když měla akutní období vzdoru. Někdy si nemůžu pomoct a stále jí opakuju, jak moc jí miluju a někdy mám pocit, že je v mém životě sice nejkratší dobu, ale jakoby celý můj život směřoval zrovna k ní. Obě naše dcery jsou (už od prvních dnů a snad už i od chování v bříšku) úplně odlišné, ale milujeme je stejně. Je mi jasné, že i druhorozená mě začne štvát (už sem tam se i stalo) až nebude jen takové to klidné miminko, ale bude si vyřvávat splnění svých přání.

Paradoxně se mi ale s dvěma dětmi žije přirozeně. Ano, je to celodenní běhačka a někdy fakt masakr. Ano, je to celodenní štěbot (a bude hůř až začne druhá mluvit, ne jen blekotat a vykřikovat cosi) a moje hlava někdy praská. Ano, je to permanentní a celobytový bordel, který nemám šanci NIKDY uklidit. Ano, je to kolotoč praní, žehlení, vaření, nakupování... Ale už si nedokážu vzpomenout jaké to bylo, když jsme měli jen jednu dceru :) Teď si říkám, že to vlastně musela být celkem nuda :D

Takže už chápu rodiny, které se rozhodnou mít více dětí. Je vlastně úžasné sledovat, jak různé osobnosti "z vás" vzejdou. Jak jsou namixované :), ale zároveň jsou vaší malou kopií. Fascinuje mě, že prvorozená už teď dělá někdy věci úplně stejně jako jsem dělala v dětství já (většinou takové ty otravné věci - hold karma mi to vrací :D). Přiznávám, že kdybych měla jistotu, že třetí dítě bude kluk, tak to snad i prubnu :D Chtěla bych vidět i naší klučičí verzi :)

Takže i když nechápu gratulace hned po porodu druhého dítěte "Tak třetí už bude kluk, že?", tak chápu rozhodnutí každého páru. Ať už si řeknou "jedno je až až!" a nebo "Tak počtvrté už to bude kluk ne?" :) 

A i když jsem byla vybobkovaná v druhém těhotenství, tak jsem vlastně neskutečně vděčná za to, že jsme čtyři. Je to větší sranda, přísahám! :)

Tento rok na to jde Manufaktura trošku jinak. Limitované edice stále vychází k 1.3. a 1.9. tak jak jsme zvyklí, ale tento rok ty vůně jsou jiné. Jsou inspirované první republikou a pro někoho mohou být trošku staromódní. Mě osobně Fialka, limitovaná edice z jara, moc nevoní. Resp. musela jsem si na ní zvyknout. A nepřijde mi jako typicky jarní vůně (jak bylo u Manufaktury zvykem, že její limitky takové jsou).

No a Lípa, limitovaná kolekce? To už bych vůbec nečekala. Má nás totiž provázet tento podzim a zimu a prostě lípa není to, co si spojuji s chladnými měsíci.

Ale víte co?

Ona je boží.

Co se Manufaktuře s těmito "prvorepublikovými" edicemi podařilo je to, že evokují spíš vzpomínky. Fialková edice na mě dýchala úplně vzpomínkami na dětství. Lípová edice na tom není o nic hůře - taky mi něco (z dětství) připomíná, ale netuším co. Možná je to zase trošku staromódnější vůně, ale pro mě je příjemnější jak Fialka :) Vlastně jsem si jí celkem dost zamilovala.

Proto jsem se hned pustila do testování nových produktů a dnes přináším prvních několik slov k části produktů z této limitované edice.

Nejvíc mě uchvátil pečující balzám na rty s lípou, meruňkovým olejem a včelím voskem. Před dvěmi lety totiž Manufaktura vydala balzám na rty z jablíčkové edice a ten jsem milovala a fakt skoro oplakala, že už nebude :D A tento se mu dost podobá - ten z minulého roku (s rakytníkem a medem) mě prostě tak neoslovil. Jednoduše je úžasný - krásně hydratuje rty. Na rtech nejde moc cítit (vůně/chuť), ale mě osobně to vůbec nevadí a spíš to vítám (když balzám chutná, tak si olizuju rty a tím se dostávám do bludného kruhu :D). Nedělá na rtech žádný bílý povlak. A říkala jsem, že je úžasný? :D Jeho složení - až 99,49 % příroda :) Co víc si přát :) Klidně ho máznu i Sandře (starší dcera).

Druhým dokonalým produktem je regenerační krém na ruce s lípou, mandlovým olejem a panthenolem. Mimo jiné obsahuje i bambucké máslo, které je u nás v zimě spotřebovávané na kila, protože starší dcera trpí v zimě na popraskané ruce/ekzém (vlastně nevím přesně co to je, ale jediné bambucké máslo jí pomáhá). Takže složení je jak stvořené na zimní měsíce. Krásně se roztírá a hned cítím, že ruce jsou fakt sametové (pardon za slovo, moc to přirovnání nepoužívám, ale tu se opravdu hodí :D). Krém na ruce se hned vstřebá do pokožky, takže se nebojím žádných mastných skvrn, i když chviličku je dobré počkat než se něčeho chytíte. Balení opět roztomilé a měkké, takže se bude dát spotřebovat do dna:)

Jako třetí produkt, který už mám za zhruba těch 10 dní, co tuto limitku mám doma, otestovaný je sprchový & koupelový gel s lípou a mandlovým olejem. Užívám si doslova každé sprchování. Ta vůně je osvěžující. Pokožka vůbec není vysušená a nemám potřebu se ničím natírat. Nejdříve jsem byla "zklamaná", že obal má jiný tvar jako jsem u sprcháčů od Manufaktury zvyklá (moje perfekcionistické oko na vaně chtělo vidět všechny stejné flaštičky - mám aktuálně 4 sprcháče od Manu :D). Ale zjištění, že je sprchového gelu více mě potěšilo - vždy bývaly flastičky s 215 ml obsahem a tato má až 250 ml! Vyklapávátko je celkem fajn, vyteče ho vždy do ruky tak akorát.
Při koupeli (nevěřím, že jsem koupel dala při těch dvou našich nespavcích - díky manželovi) pěnil tak průměrně (mohl i víc :D), ale vůně omamná a fakt jsem si koupel užívala :) Musím si ještě pořídit sůl z této řady. To by byl teprve dokonalý požitek :)

Prostě musím říct, že minimálně tyto tři produkty z nové edice se fakt strašně podařily a jsem z nich nadšená (i proto jsem se dokopala k recenzi takto brzy, věřte, že v posledním roce už to u mně není pravidlem) :) Věřím, že i další produkty budou stát za to - určitě se o nich ještě zmíním tu na blogu a instagramu.

Btw. kdyby někoho zajímalo klasické moje hodnocení, tak tentokrát je to 10 b. z 10 b. pro každý produkt :D

Když jsem byla malá, tak jsem snad jen prošla po sluníčku a byla rovnoměrně opálená po celém těle. A hned. Úplně do hněda. A drželo se mě, to opálení, pomalu celou zimu. S věkem se to zhoršovalo a teď jsem sice možná celkem rychle hnědá, ale moje nohy?! Ty už asi neopálím nikdy v životě :D Najednou jim to nějak nejde :D Proto nabídku otestovat samoopalovací fluid od Manufaktury jsem využila velmi ráda. Už jsem se viděla...opálené nohy, žádné sejry. Co si totiž budeme povídat - opálené nohy vždy vypadají lépe, i když na nich nějaká ta celulitida a strie jsou :D

Kdo nevěří, ať na stránku manufaktura.cz běží :) Aspoň mně se to zdálo strašně zvláštní, že zrovna Manufaktura přišla se samoopalovacím přípravkem. Je určený dokonce i na tvář, nejen na tělo. Samoopalovací fluid obsahuje neškodnou DHA složku (s bio certifikátem ECOCERT), meruňkový, mandlový a jojobový olej + ovesný beta-glukan. Obsahuje až 97,10 % přírodních složek a je vhodný i pro vegany.

Navíc je z úžasné voňavé řady s meruňkou, kde jsem si moc oblíbila sprchový olej.

Všechno to zní velmi pěkně... ale pojďme na dojmy z testování :)

Pracovní název tohoto článku byl "Jak debil k samoopalováku přišel..." :D Samozřejmě budu psát o sobě. O osobě, která se asi podruhé v životě setkala se samoopalovacím přípravkem a očekávala od něj mnoho.

Co sama sebe musím pochválit, tak aspoň jsem si před aplikací peelingovala nohy. Co už se nemůžu až tak pochválit - nejdříve jsem si oholila nohy (to dělám v létě snad obden :-/ :D). Takže jo - začala jsem tím, že peeling mi pěkně vyžral a vyštípal nohy (použila jsem samozřejmě solný peeling od Manufaktury :D). Debil pokračoval v osprchování pokožky a lehkém utření. Ano, pokožka musí být suchá a ideálně nemá být taková "vlhká" ještě ze sprchy. Moje chyba.

Takže - oholit nohy těsně před aplikací? NE. 

Peelingovat pokožku před aplikací? ANO.

Koupel/sprcha před aplikací? ANO, ale vysušit dokonale pokožku. Nenanášet hned!

Aplikace je jednoduchá - balení má pumpičku a stačí celkem malinko. A fakt jsem se bála. Já totiž nevěděla, co mám jako očekávat - to se zbarví hned nebo za pár hodin? Jak to teda funguje?

Natřela jsem si jednu nohu, roztírala podle mě celkem poctivě. Natřela jsem druhou nohu, roztírala, ale měla jsem pocit, že jsem přípravku dala méně.

První problém - mám to vrstvit? NE! Přípravek se nemá vrstvit.

Měla jsem správně rozetřeno? NE! Pozor na záhyby a hlavně klouby (kolena, kotníky pokud budete používat na nohy).

Hned jsem si umyla ruce a sledovala. Nějaký pidi náznak tam byl už během pár minut. Ostatní se "zbarvilo" do rána (má to být několik hodin, asi nejjednodušší je proto natřít se s ním večer před spaním).

A bylo to vidět. Fakt, že hned. A nebyla to žádná oranžáda, ale opravdu reálný opálený vzhled. AŽ NA... ta nerozetřená místa + fleky :D To už tak moc reálné nebylo.

Samozřejmě debil (stále já) testoval v době největšího parna, kdy jsem ven (s dětmi musím stále) musela jít v kraťasech/sukni, protože bych jinak vypadala jak debil v riflích :D Řeknu to asi tak - obyčejná micelárka mi barvu z nerozetřených kolen nedala dolů, ale pleťovka přímo od Manufaktury trošku ano. Bylo to pár minutové dření, ale ten nejvýraznější barevný rozdíl se tím dal zakamuflovat/zretušovat. Takže kdyby to bylo fakt moc zlé a měli jste čas, tak myslím, že sprcha a nějaký odličovač pomůže aspoň na zredukování případné hrůzy způsobené nesprávným rozetřením :)

Jak dlouho efekt vydržel? Zhruba 3 dny v extrémních teplech. Ale ještě i po takových 5-ti byl na nohách jemný nádech opálení. Proto se doporučuje aplikaci opakovat zhruba po těch 3 dnech a pak postupně každý týden, aby se efekt opálení zachoval. A s tímto samoopalovákem pak šup přímo do ledničky - prý aby se zachovaly všechny účinné látky.

Při dalších aplikacích už jsem byla opatrnější, roztírala pomaleji a pečlivěji a kotníky a kolena (suchá místa) jsem před tím natřela tělovým krémem. Aplikace na opálenou pokožku byla účinnější (což asi nikoho nepřekvapí) - tam jsem si nevšimla žádných fleků jen ztmavnutí tónu pokožky. Hold nejhorší je to na ty "sejří" části našeho těla :D
Na tvář jsem se neodvážila aplikovat. Myslím ale, že když ho namixujete s denním krémem (normálně na hřbetu ruky pěkně rozšmrdlat spolu a nanášet), tak efekt může být fajn.

Kdo už má zkušenost se samoopalovacím přípravkem, tak asi ví čeho se má vyvarovat a potom tento samoopalovací fluid s meruňkovým olejem a beta-glukanem na tvář a pokožku může být skvělým pomocníkem. Kdo je, jako já, začátečník, tak s ním asi bude chvilku "bojovat" než vychytá všechny mouchy. No a jestli manžela ukecám na nějaký ples tuto zimu, tak konečně nebudu mít bílé nohy, ale pěkně opálené! 

*********



Na úvodní fotce se "nenápadně" skrývá (odhaluje?) i druhý produkt z meruňkové řady, který je taktéž novinkou v tomto roce - a to konkrétně bio meruňkový olej (155ml). Ani nevím, jestli je potřebné meruňkový olej nějak více představovat - já sama mám pocit, že je teď skloňovaný snad všude a je snad na vše :) Je vhodný na pleť (na aknózní podle mně moc ne, protože je mírně komedogenní - ucpává póry, ale prý záleží od toho, jak daná pokožka reaguje. Konkrétně má stupeň 2 z 5, ale mně osobně dělá na tváři neplechu), pokožku těla, seboreu, vrásky, ekzém, po opalování, na vlasy...


Aplikace je celkem praktická, přes takové to "vyklapávátko" - i když u olejů jsem zvyklá spíš na nějaká kapátka, tak bych asi uvítala něco podobné. Přeci jen to nechci plýtvat, když zmáčknu více tubu.

My ho doma používáme "na litry", protože Sandra (starší dcera) trpí na ekzémy a toto je zatím jediné (+ Excipial z lékárny) co jí tak nějak pomáhá na červené pupínky a vyrážky po těle. Andrejce jsem ho taktéž dávala - bio meruňkový olej je totiž vhodný už od narození :) Pro maminky atopiků je to asi nezbytnost :)


Co jsem nezmínila a co určitě stojí za zmínku, tak tato meruňková řada od Manufaktury opravdu skvěle voní. I když - spíše se to týká dalších produktů z této řady - jako sprchového oleje, tělového mléka, mýdla apod. Konkrétně od tohoto meruňkového oleje moc voňavý požitek nečekejte - celkem smrdí :D Je to taková zvláštní, celkem silná, vůně - trošku mi připomíná spálené uhlíky od ohně :D Ale naštěstí po chvíli, po aplikaci, není už cítit. U fluidu jsem si žádné výrazné vůně nevšimla.

Skvělou zprávou je, že tato řada je stálicí v sortimentu Manufaktury, nejedná se o žádnou limitovanou edici :) 


A jak jste na tom Vy s kosmetikou od Manufaktury? Která jejich řada Vás oslovila nejvíc? 
Jak řešíte opálení v chladnějších měsících? A nebo ho vůbec neřešíte?
Používáte samoopalovací přípravky? :)

Čím více se to blížilo, tím více jsem byla...dojatá? Smutná? Unavená, ale šťastná? Nevím, nedokážu přesně popsat ten mix emocí, který se ve mě v poslední době mísí. Jsem totiž "k smrti" unavená. Ne tak ze starostlivosti (dobře, tak i z té, samozřejmě :D), ale z toho, že nic nestíhám. Doma je nonstop bordel a už jsou na to dvě. Mám pocit, že nikdy neuvidím dno prádelního koše a když už skoro ano, tak po večerech žehlím a žehlím (a přitom už tolik věcí nežehlím...). Prach jsem neutírala ani nepamatuji a přes okna se zatím dostává sluneční světlo...i když opatlané okna nejsou moc mojí vizitkou.

Jo, to drží číslice 1 a 2...ze začátku to totiž vypadá strašně krásně, kdy se fotí miminko s číslami/milníkovými kartami, ale čím je starší tím je nepoložitelnější na záda (chtěla jsem všechny fotky na zádech :D) a je to stále větší boj... přiznávám, že i k lehkému přišlápnutí došlo :D :D :D ...Pokud vás zajímá, tak nepomohlo...toto je jediná použitelná fotka ostatní jsou v pohybu (otočka na břicho a zdrhání pryč :D)

Byl to náročný rok. Paradoxně si ale nemyslím, že by byl nejtěžším v mém životě. Nejtěžším byl ten, kdy se narodila Sandra. Tam jsem si na tu mateřskou roli musela dlouho zvykat a sžívat se s ní. Je to totiž mnohem větší změna z bezdětného stavu, dostat v porodnici malý uzlíček, o kterém všichni vyhlašují, že je to vaše dcera :) A starej se!

Byl to rok plný emocí. Nejen těch pozitivních. Nepopírám, že jsem byla milionkrát nas**aná a vzteklá. Unavená. To hlavně. Vyčerpaná. Více psychicky...a tím se dostávám zase k začátku. Ono to vše tak možná souvisí i s mým perfekcionismem. A takové sociální sítě a sjíždění při kojení instagramu tomu moc nepomáhá... "Mama-blogerky" už dávno nejsou tak reálné a neukazují to nedokonalé (čest výjimkám), ale deptají nás všechny tím, že mají doma stále naklizené, navařené, jsou stále upravené, namalované a já nevím co...

Já veřejně přiznávám, že za poslední rok jsem se namalovala asi 3x :D Hřeben jsem použila asi 5x (ano za ten rok :D), kondicionér možná ještě méně. Když jsem si šla něco koupit pro sebe, tak jsem přitáhla "milión" věcí pro holky. V okamžiku kdy jsem se zastavila, že si přečtu knihu nebo vypiju kávu, VŽDY některá z nich po mě něco chtěla (nebo se vzbudila). V zimě jsem kvůli jejím nemocím byla skoro měsíc s nimi doma nonstop a i výlet k doktorce jsem brala jako bezva super trip. Celkově mi stačí k radosti už velmi málo - třeba jít na poštu a zpět (máme poštu za rohem :D), ale sama! O tom jak bych byla ráda na záchodě sama...to se asi ani nezmiňuju...není to mýtus, fakt ne :D

Andrejka měla náročné měsíce - po očkování měla velkou reakci. Až 5 dní se mordovala s teplotou kolem 39 stupňů a to fakt stále. Sráželi jsme po 3 hod. Nurofenem v kombinaci s Panadolem, ale skoro to neklesalo. Vůbec nejedla, jen se kojila. Byla jsem vyřízená i já (měla jsem skoro 38 teplotu i já a to tak nějak bez důvodu, asi vyčerpáním). Ona sotva seděla a jen plakala, pokud nespala od vyčerpání. Nakonec teplota klesla, udělala se jí vyrážka a vypadá, že "volně" z reakce na očkování přešla do šesté nemoci. Skoro 14 dní trvalo než začala zase "normálně" jíst.

Během tohoto "útlumu" byla i dost taková...hm, jak to napsat. Neučila se nic nového (to je vlastně pochopitelné) a její, v té době už celkem silné nohy, jí zeslábly (netuším kolik zhubla, ale určitě něco ano) a zase se tak nějak vrátila a chodí opatrně kolem nábytku. Před očkováním už se pouštěla a v prostoru zvládla stát pár sekund bez držení se čehokoliv. Takže ne - nestihla chození do roka. Ale to ani Sandra, starší dcera. Ta začala chodit v 15 měsících.

Andrejka to ale postupně doběhla - najednou začala na vše ukazovat (venku ukazuje na každé auto, strom a dům, což vlastně skoro nonstop :D), stále si zpívá a brebentí (dokáže napodobit přesnou melodii některých častěji pouštěných písní), chechtá se a dělá naschvály. Umí paci-pacičky, ukáže jak je veliká, udělá berany-berany na požádání. Umí napodobit jak dělá kočka, pes a lev (strašně zařve :D). Je ukecaná a manžel se zase chytá za hlavu ("další po tobě?!" říká mi). Umí třeba ma-ma, ta-ta, ba-ba, béé, mňam-mňam, ham, cica, havo (žijeme na Slovensku), toto, tuto, tato, tak, bá-bo...Na Sandru řve něco jako ja-ja (nebo na-na?) Ale vždy stejně, takže vím, že jí volá. Prostě je s ní čím dál větší sranda. 

A to si všímá i Sandra. Už se spolu blázní. Někdy piští, řvou, chechtají se a Sandru to, dost viditelně, baví. Moc už jí nebaví, když jí Andrejka bere hračky se kterými si zrovna hraje. Myslím ale, že si tak nějak zvyká, protože sem tam už jí zapojí do her - třeba když si hraje na doktorku, tak Andrejka je automaticky její sestřička :) Někdy jí hned dá nějakou hračku do ruky, aby jí neotravovala až si ona bude hrát s něčím jiným. Role se ale postupně obracejí - Sandra už dokáže být někdy (aspoň chvilku) v klidu. Andrejka teď vůbec a Sandra si to všímá. Dokonce nedávno vyhlásila: "To když teď Aďa (tak jí říkáme), bude mít ten rok. To už i někde posedí chvíli v klidu?" :D

Andrejka je totiž teď všude. Je to taková ta klasika, kdy vyhazuje věci ze šuflíků, chce vše, piští, když vidí něco co chce a nemůže se k tomu dostat. Začíná se vztekat když není po jejím a už se mi i hodina od vzteku o zem :-/ Až jsem si říkala, že tvl se fakt těším na její období vzdoru. Zdá se mi, že Sandra začala s tímto vztekem později :D (a že její období vzdoru bylo a je celkem...vydatné). 

Andrejka má cca 78 cm a 8,5 kila. Je celkem hubeňour, ale dlouhán. I když Sandra v jejím věku měla už 82 cm. Trošku nás trápí tím, že dost málo jí - teda takové "normální" věci. Furt by jen užírala vše co máme my a nebo jedla ovoce, chleba, rohlíky...ale zeleninu a teplé jídlo (příkrmy) to vůbec. Trápí mě to...

A kdyby někoho zajímalo, jak takové roční dítě spí. Hm, tak to naše se budí někdy i co hodinu, častěji (díky bohu) po cca 2 hodinách. Takže žádné spaní celou noc :D Je stále kojená, funguju jako živý dudlík (opět, jako i při starší dceři), spí se mnou v manželské posteli. Je to mamánek, stále by chtěla být jen se mnou. Nikdo jí nesmí vzít na ruce - jen manžel, sem tam moje mamina, ale to musí mít Andrejka náladu. 

Nevím, co bych ještě napsala. Jo, snad jen připomenu, že každé dítě je opravdu jiné, i když má stejné rodiče. Já stále čakala, že to přeci nebude až tak výrazné - že "něco" budou mít společné, ale zatím snad nic :D Co dělala Sandra, to Andrejka nedělá. Co Andrejka dělá, to jsme u Sandry nezažili. Prostě si to, jako rodiče, vychutnáváme :D (jo, to bylo ironicky).

Ale nevyměnila  bych je... <3 I když o babyboxu jsem už párkrát uvažovala, to jako jo :D :D :D

PS: nevím, jestli budu psát další deníky miminka - spíš hodím nějakou informaci sem tam na instagram. No ale spoiler - Andrejka je asi divočejší jak kdy byla Sandra ...kouše nás, "šikanuje" Sandru (krade jí jídlo, krmí jí :D, mlátí, bere jí hračky, škrábe....), piští jako snad nikdy nikdo a strašně "mluví"... rupne mi mozek, to jako přisahám :D