A život jde dál...aneb když už víte, že jste jinde, ale stále jste to vy :)

Žijeme. Celkem pokojně. I když máme různé fáze. Různé situace, které neumím řešit. Výchovné rady. Šoky. Diagnózy. Překvapení a údiv. Změny, přizpůsobování, milníky. Splněné sny, ale i krize. 

Za poslední čtyři roky, kdy jsem přidala poslední článek, se změnilo u nás dost. Minimálně to, že už mám 40 let a na blogování si připadám najednou fakt stará :) Když beru do úvahy, že jsem začala blogovat jak 22-letá, tak se fakt počítám mezi sortu blogerek, které to "začínaly" :))

Děti už mají 10 a skoro 8 let. Starší dcera, Sandra, zvládá školu na jedničku s hvězdičkou. V tomto je úplně po mně. Chce vstřebávat informace, ráda se učí a většinu pochopí skoro hned nebo s lehkou pomocí. Dělat s ní úlohy je bezproblémové. Tancuje, tvoří, cvičí. Půjde do 5-té třídy. 

Druhé dítě je úplný opak. Teda druhá dcera, Andrea. Skončila druhou třídu, nemá zatím velmi problém s učením, ale i tak je schopná říct, že po pátku je další den úterý. Přivádí mě do "šílenství" a úlohy udělá za sekundu, jen aby u nich nemusela náhodou trávit více času. Je to trošku lenoch, zároveň pohodář. Má všechno...vy víte kde :) Co umí? Krásně maluje a zpívá. A je asi typické druhé dítě :))

Manželství nerozebírám, snad jen, že tento rok jsme měli 12 let od svatby (celkově 18 let spolu) a ten, kdo četl svatební deníky musí být teď asi v šoku a možná fakt už chápe, že jsem blogovala fakt dlouho a dááávno :)

Vše je tak jak má být. Snažím se i v tom zlém a nepochopitelném na první pohled, najít nějaký smysl. Není nám jen dobře. Měli jsme i těžké chvilky s mladší dcerou. Ale zase to není úplná katastrofa. Manžel se drží v práci už minimálně dekádu. Já ne :D Stále se, v tomto, tak nějak hledám. 

Pointa tohoto postu? 

Vlastně ani nevím. Už delší dobu se pohrávám s myšlenkou, že je čas se vrátit. Ale na blog a psát zase články? Nejsem si jistá, jestli i tento, celkem dlouhý na tuto dobu, někdo dočetl až sem :) Vím, že lidé chtějí "obrázky" a nemají vlastně na nic čas. 

Budu tedy ráda za nějakou zpětnou vazbu.

Nápadů na články mám milión. Ono už to (rozuměj blogování) v člověku zanechá takovou tu potřebu se ze všeho vypsat, podělit se o zkušenosti a ovlivnit tím snad nejednoho člověka. 

Jsem ale jiná. Nezměnilo mě mateřství, ale okolnosti. Priority mám úplně jinde, proto recenzi na nejnovější Rimmel výrobek (funguje to ještě, že? :D) u mě určitě už nenajdete. 

Tak co? Jdeme do toho? 

:)

A jak jste se měly vy? 

Z.