Kojím, kojíš, kojíme...

by - sobota, října 28, 2017

"Kojíš?" "A ty ještě kojíš?" jsou asi dvě nejčastější otázky, které dostanou maminky s malými dětmi. Nejdříve každý tak nějak čeká, že budeš kojit a když náhodou ne, tak se na tebe (někdy) dívají vyčítavým pohledem (jako, že co si to za krkavčí matku). Po takovém roce, když vidí jak to torpédo běhá a leze všude a je vlastně téměř samostatné, se ptají na tu druhou otázku, ale tentokrát s pochybovačným pohledem a člověk si pomalu přijde, jak kdyby kojil dítě školou povinné o přestávkách :D
podpora tvorby mateřského mléka, o kojení zkušenosti

Příběh našeho kojení a odstavení se Sandrou jsem vám tu už psala zhruba před rokem, takže klidně klikněte na odkaz a začtěte se, pokud vás to zajímá :)

Ve zkratce - kojení není tak jednoduché, tak samozřejmé a ze začátku fakt ku**a bolí. A i na podruhé. Tak malinko naivně jsem trošku doufala, že při druhém kojení to bude o něco jednodušší a že to třeba bude trošku méně bolet (že ty bradavky jsou už takové rozžužlané od prvního dítěte :D)
Kojit po druhém porodu je asi takový pocit, jako rodit znova a znova několikrát za den. První tři dny jsem při kojení fakt prožívala neskutečné bolesti v břiše a byla jsem tak "zbabělá", že jsem si jednu tabletku od bolesti vyžebrala na vizitě.
Po druhém porodu prý mléko přijde rychle. Říkali laktační poradkyně v porodnici. Obvykle to bývá cca 24-48 hod. po porodu. Mně nastoupilo mléko až v sobotu večer (rodila jsem ve čtvrtek odpoledne). Chudák malá zhubla až půl kila, což byl velký váhový úbytek na novorozence, ale když měla přes 4 kila po narození, tak to nebylo až tak katastrofální, aby nás nepustili na čtvrtý den domů. Takže s tím rychlým nástupem mléka u vícerodiček to neplatí vždy...ehm.

Vyžužlané bradavky bolí úplně stejně při prvním kojení (první dítě), jako i při druhém. "Umírala" jsem bolestí, když se Andrejka přicucla. Vždy takových prvních 5-10 tahů bylo extrémně bolestivých a pak už to bylo...snesitelné. Jo, zase pár slz padlo.

Sandra (ta starší) byla cuckáč první třídy - cucala stále, hodně a dlouho - i hodinu. Andrejka se nakojí někdy i do 5 minut, ale cuckáč je to taky. Opět jsem zase někoho živý dudlík. A opět (jako i první dcera), ani tato nechce ani "slyšet" o dudlíku. To se radši pozvrací jak z vymítače, než aby jej přijala do úst a laskavě se ním nechala odnést do říše snů :D

To byl celkem dlouhý úvod, co? :D Chtěla jsem tento článek ale spíše věnovat tomu, jak si pomoci při kojení - nějaké rady, tipy, triky a jiné od té, která si kojením už prošla (21 měsíců + 3 měsíce aktuálně) a která zažila extrémy (společné spaní, cuckání, buzení se i 15x za noc, hysteráky bez prsa, zhubnutí - mé - až 7 kilo pod původní váhu, koliky...) a přesto, po ukončení kojení, prsa vypadaly celkem koukatelně (skoro jako před kojením) :)

Pitný režim - nezbytnost. Přiznávám, že dodržovat pitný režim mám problém i v nekojícím stavu, natož teď. Doporučuje se zvýšit množství (ideálně) vody až o litr, případně dva (když zvládáte). Nedovedu si představit, že bych takové množství za den vypila "jen tak", takže já piju čajíky. Hlavně ty pro kojící, přeci jen - některé bylinky fungují obráceně (zastavují/snižují tvorbu mléka). Takže tu mám jistotu, že je mohu bezpečně pít. Přiznávám, že asi největší "hukot" v prsou :D (při nalévání mléka mám pocit, jak když mi to tam hučí :D) jsem měla po čajích od Hippu. Ty ostatní jsou spíše na dodržení pitného režimu a překvapivě nejsou ani tak hnusné :) I když já snesu asi jakýkoliv neslazený bylinný čaj.
Osvěčila se mi i voda pro kojící matky Babylove z DM. Na denní pití to ale nebude - to by šlo pěkně do peněz. Je celkem chutná, ale možná trošku sladší než bych si přála. Stačí sklenka denně, takže vydrží i tak na 3 dny. Jsou v tom hlavně minerály a vitamíny, které kojící matky potřebují.
A hlavně - obě holky mi špatně reagovaly na mateřské mléko (koliky), když jsem pila "obyč" vodu (z kohoutku, přefiltrovanou nebo kyselku z přírodního zdroje). Jakmile jsem pila i já kojeneckou vodu (a dělala si z ní i čaj/kávu), tak problémy částečně ustoupily. 

Mastičky - s lanolínem. V prvních dnech/týdnech využijete ve velkém, ale nekupujte jich moc (ani ne moc drahé - jako třeba Avent, už jsem poučena, že i obyč z DM za pár Kč funguje úplně stejně). Myslím, že málokdo má potřebu natírat se i po měsíci kojení. Mně už ten krém doma jen tak leží. Mnoho se jich dá alespoň použít jako balzám na rty, tak aspoň tak :D
Jinak by se prsa neměly natírat žádnými krémy - zejména oblast okolo bradavek. Respektive mohou se natírat, ale před kojením umýt pořádně teplou vodou. Ale já teda raději nenatírám vůbec. Člověk nikdy neví.
Prsa jsem si natírala až v okamžiku, kdy jsem skončila s kojením. Konkrétně tímto krémem (klik) od Yves Rocher a brala jsem to poctivě. Přeci jen v té chvíli docházelo k rychlému zmenšování prsou (z F na B, vrátily se pěkně na původní velikost a hned jsem mohla i oblékat zase "staré" podprsenky), takže jakákoliv pomoc se v tu chvíli hodí. Pokračovala jsem v natírání asi až dva měsíce po ukončení kojení.

babybelly podprsenka, podprsenka pro těhotné

Podpora - ne finanční :D, ale podpora prsou. Nikdy, ale fakt nikdy nesundávat kojící podprsenku! A vlastně - pořídit si kvalitní kojící podprsenku! To by byla moje rada, jak udržet prsa při kojení a po kojení v takovém koukatelném stavu :) Kojící podprsenka by měla mít širší (nebo velmi pevná) ramínka, protože prsa mohou vážit až kilo - to je pak nápor na elasticitu, takže radši ať to podprsenka pořádně drží. Měla by mít odepínací patentky nad prsy pro ulehčení kojení a pro rychlou akci :D Věřte, že plačící miminko je nejjednodušší utišit právě prsem - božský klid je pak přerušován je hlasitým hltáním :D
pevná podprsenka na kojení, podprsenka kojící
klik pro zvětšení

A hlavně, ale fakt hlavně - kojící podprsenka musí dobře sedět. Všude a za každé situace. Prsa by se neměly po nalití z nich "vylévat" vrchem ani bokem. Měla by být tak pevná, že při předklonu (a že těch bude - však stále se cosi odněkud zvedá - nejčastěji dítě :D) vám nic "nevypadne". Po odejmutí košíčku musí pěkně prso držet. Všechno toto splňuje podprsenka Illusion francouzské značky Cache Coeur z e-shopu babybelly.sk. Je úplně lehoučká, jemná, ale zároveň velmi pevná a hlavně prsa krásně zvedne (i když jsou někdy těžká) a vypadá skvěle pod tričkem. Nikde nic netrčí. Věřte mi, vaše prsa vám po ukončení kojení poděkují :) A to pravděpodobně i manžel/partner :D
Tajný tip kojící mámy - nosit podprsenku i na noc. Proč? Protože prsa jsou prostě stále těžká a i v noci potřebují trošku oporu. Já mám kojících podprsenek 5. Z toho 2 jsou určeny na noc (už je mám z prvního kojení a jsou trošku "odraté", ale zatím službu plní a tím, že je mám už dlouho tak opravdu nikde netlačí a nevadí mi ani v noci) a zbytek pod trička. Určitě doporučuji mít i bílou/béžovou a černou pod různá oblečení.

Vitamíny a homeo - když to neteče, tak vyzkoušet benedikt lékařský a pískavici řecké seno (senovka grécka slovensky). Dají se sehnat i v kapslích v lékárně. Já osobně jsem nezkoušela, ale prý to zabírá spolehlivě.
Osobně jsem ale vyzkoušela homeopatika na podporu tvorby mléka Ricinus Communis 5CH (pozor 30CH jsem brala když jsme odstavovali od mléka) - přijde mi, že fungují bez problémů. Někdo na homeopatika moc není - těžko říct jak to s nimi opravdu je, ale já jsem pro jejich používání. Během kojení mi pomohla vždy na 100%.
Pozn. v lékárně vám řeknou, že je potřeba 5 kuliček - prý stačí i jedna. S množstvím kuliček se prý nezvyšuje účinnost. Je to prý spíš "trik" jak nás přinutit je co nejrychleji spotřebovat a koupit si nové balení. Tak jsem brala alespoň 2 kuličky (pro jistotu :D) a výsledků jsem se taky dočkala a hlavně mi to vydrželo déle, že... :)

"Pomůcky" při kojení - většinou až takovými pomůckami nejsou. Hlavně zahoďte kloboučky na kojení (sama jsem to zkoušela ve chvíli, kdy jsem měla sedrané bradavky do krve, ale malá to ani nechtěla a bylo to takové...neosobní) a nevěřte tomu, že máte vpadlé bradavky (dobře, sem tam je někdo opravdu má, ale jsou to výjimky. Bradavka se prostě musí "vycucat" :D A nebojte, mimčo se o to postará - časem až tak, že když se budete chtít odpojit, tak budete mít pocit, že vaše bradavky jsou minimálně 10 centimetrové, jak se natánou :D). Vlastně žádná pomůcka na kojení reálně neexistuje - všechny dudlíky, kloboučky a flaštičky spíše zhoršují kojení. Jo vlastně - kojící polštář někomu může zachránit život. Já ho používala na sezení po porodu :D

O kojení bych mohla psát hodiny a hodiny. Nepovažuji se za odborníka, ale nějaké ty zkušenosti přeci jen už mám, takže je ráda předám někomu, kdo potřebuje každou radu :)
Kdyby vás ještě něco zajímalo, tak pište. Možná jsem na něco zapomněla?

You May Also Like

1 komentářů

  1. Pěkně jste to sepsala. Hlavně ty otázky (a kolikrát možná i dobře míněné, ale jak to člověk slyší tolikrát, reaguje už fakt někdy podrážděně).

    Přidám Vám zkušenost kojicí mámy s velkými prsy. Před otěhotněním jsem měla 80G, během těhotenství si musela pořídit podprsenku 80H a dva týdny po porodu si šla koupit 85I.

    Z porodnice (tvrdící, že je baby friendly) jsem odcházela s prsy plnými mléka, ale malá se neuměla přisávat. (Sebrali mi ji se žloutenkou a dva dny jsem ji dostávala jen na cca 10 minut po 3 hodinách - zpětně se ani nedivím, že se v tak krátkém vymezeném čase nenaučila přisávat.) Že mám špatný prsa (moc velký) jsem si taky vyslechla. Naštěstí mi pak během dvou dnů doma pomohla laktační poradkyně.

    Bolelo to v bradavkách (v některých polohách ještě ve čtvrtém měsíci, kdy jsem skoro odškrtávala týdny do "plánovaného" konce kojení). Kupodivu břicho docela dobrý.

    Naštěstí se během šestinedělí malá naučila napít do 15 minut, ale ze začátku si cucala třeba 45 minut. (Jak mě stresovala každá dobrá rada - např. paní z kurzu na nošení dětí v šátku, která rezolutně prohlásila, že dítě se napije během 10 minut a já se 3 týdny po porodu cítila jako neschopná matka, že ji jako nepřemluvím, ať je rychlejší.)

    Dudlík jsem nechtěla s myšlenkou, že jí blbě porostou zuby a navíc se to bude blbě odnaučovat. Malá trpěla šílenými kolikami (prý to bylo tím, že krásně přibírala, až mě zase dr. strašila, že je nadměrná a já se musela uklidnit pátráním na internetu, kde mě růstové tabulky ujistily, že je naprosto v průměru). V půlce třetího měsíce mi náhodně cumlala malíček a jako zázrakem ji to několikrát uspalo. A manžel mě přesvědčil, ať jí ten dudlík dám. Šílený pláč se hodně zmírnil. Ač jsem to zpočátku skoro obrečela, okolo osmého měsíce( kdy se budila třeba 6x za noc) jsem byla vděčná, že mě o víkendu může zastoupit muž. (A já spala občas i tři a půl hodiny v kuse a nemusela po hodině vstávat a uspávat - ať už prsem či dudlíkem.)

    Ocenila jsem normální polštář z postele, na který jsem malou pokládala (a všude ho s sebou prvních 5 měsíců tahala), abych měla volné ruce a mohla ty svoje "vnady" ukočírovat tak, aby se z nich dalo pít.
    Hodně lidí má představu, že velký prsa jsou slast, ale mě to vždycky překáželo. Navíc během těhotenství navzdory včasnému nákupu kvalitní podprsenky se mi prsa pěkně natáhla a kojení tomu samozřejmě zpětný chod nedalo.
    Prvních pár dnů doma jsem podprsenku pořádně nosila, ale vytvořily se mi zatvrdliny a červená místa, a tak jsem ji pak nosila jen ven a doma byla bez (prvních cca 10 týdnů).

    Kojila jsem rok a dva měsíce s tím, že jsem postupně cca od devátého měsíce natahovala intervaly mezi kojením. Nakonec zbylo jen večerní a když jsem se rozhodla skončit (hlavně proto, abych - jak správně píšete - měla i já večer někdy klid a ne jen furt "službu"), spala jsem 3 dny v obýváku a kupodivu to klaplo bez potíží. Ostatně takhle jsme někdy v desátém měsíci odbourali i to noční kojení - spala pár dnů s tatínkem. A opět nám hodně pomohl ten dudlík.
    Všichni mi říkali, jak se prsa po kojení zase zmenší, ale bohužel u mě k žádné změně nedošlo (možná to nestihlo, protože jsem do měsíce a půl zase otěhotněla). Zbyly mi dva těžké vytahané sáčky jako od mlíka (a že každé dle mého názoru váží aspoň kilo a půl).
    Před manželem se bez podprsenky neobjevuju, fakt to není žádný pokoukání.


    Ale beru to pozitivně - kojila jsem! A po druhém (kdy doufám, že taky budu kojit a snad využiju zkušenosti z prvního běhu) si ke kulatinám nadělím operaci zmenšovací.

    Mimochodem dudlík jsme sundali v 16-měsících, brečela (byť hrozně) cca 4 večery (přes den jsem ji prozíravě uspávala v kočáru drncáním).

    Howgh (to jsem se rozepsala uff).

    Martina

    OdpovědětVymazat