Příběh našeho odstavení od kojení - 2. část

by - úterý, října 04, 2016

Jsem člověk, který svým způsobem má rád rutinu. Alespoň v tom každodenním životě. Takže dělám vše pro to, aby dny se Sandrou sice vypadaly (pro ní) jinak, ale vlastně tak nějak se snažím dodržovat určitý režim. I já jsem klidnějí a tuším i ona.
odstavení dítěte, kojení blog

Podobně to bylo se spánkem. V podstatě jsme stále byly zvyklé na to, že usínala při "posledním" kojení. Někdy hodinu, někdy déle. Někdy už mi šla pára z uší. Někdy jsem sledovala videa na youtube a bylo mi to jedno :D Ale spíš šla ta pára...to přiznávám. Možná i pro ten pocit, že manžel měl už "pohov" a já stále "službu" :D

Někdo si myslí, že jak dítě usne, že se znova třeba vzbudí za 3 hodinky. Plus mínus. Tedy ty "malé" (= rozuměj kojené). A ono ne. Po usnutí Sandry a mém vyplížení se z pokoje (kdy nesměl puknout ani kloub v mém koleně! :D), hlasitém úlevném výdechu za dveřmi (v bezpečí :D) jsem měla vždy cca 35-50 minut, než se budu muset za Sandrou vrátit a znova kojit do ukolébání k spánku. Takže dlouhá sprcha a následná péče o tělo jako natírání, maska na tvář apod. - o tom jsem si mohla nechat jen zdát. Psaní na blog...phe! To těžko :D Film sledovat v tahu?! Nereálné... Dobře, už se krotím. Prostě - nic záviděníhodného.

Proto přišla několikrát myšlenka (většinou právě během toho kojení a uspávání), že prostě takto to už dál nejde a přijde konec kojení. Ale moje racio se bálo. Sandra totiž do té doby NIKDY neusnula "jen tak". Tedy, že by se lehla a prostě usnula. Takové ty fotky, jak dítě usne nad plným talířem...já fakt nevím, kdo je dělá a jak, ale to u nás nehrozilo. Ona se mohla válet po zemi od únavy a stejně potřebovala jediné - prso! A je pravda, že pak stačilo se ho skoro jen dotknout a přišel spánek do minuty :D (když byla fakt už moc unavená) Proto jsem se bála ukončit tuto uspávací jistotu, i přesto, že jsem z toho byla už někdy totálně vyčerpaná.
zdroj
Tak jsem si fakt někdy připadala :D

Nakonec ale přišel zlom a vidina pár dní dovolené v létě mě přinutila k tomuto ráznému kroku. Přeci jen - nikdo nechce na dovolené chodit v noci každých 40 minut utěšovat na půlhodinku dítě. A pobuřovat na koupališti tak plným dekoltem jsem taky nehodlala. S mými téměř F-ky během kojení jsem pobuřovala sem tam i v obtáhnutém tričku. Zejména puberťáky :D

Článků o tom, jak to realizovat jsem moc nenašla. Byly tam nejčastěji rady: vydržet a prostě prso už nedat. Jen tam nebylo napsané, jak dlouho (kolik dní) vydržet než to zabere. A už vůbec nic o tom, jak se dítě naučí samo usnout.

No, pustili jsme se do toho a v podstatě ze dne na den jsem přestala kojit. Odpolední kojení už Sandra nedostala a musela usnout sama. Ha-ha. Nebylo to vůbec jednoduché a bylo kolem fakt strašně moc křiku. A sápaček pod tričko. Nechápala, že už prostě nemůže, když v noci ještě mohla. Takže to možná nebyl úplně ten nejlepší nápad.
Myslíte, že usnula? Kdepak. Po dvouhodinové snaze (manžel byl ten den zrovna doma, díky bohu) se nepodařilo. Večer jsme byli samozřejmě úspěšnější, protože tahala celý den...

Zhruba 14 dní jí trvalo "strávit" tu myšlenku, že nedostane prso a mlíko. Vysvětlovali jsme, že maminku to bolí a že mlíčko už není (prý se to tak má, já nevím, nepřijde mi, že by pochopila, resp. že by to chtěla akceptovat :D) a nebude. Ona vždy ale před každým usínáním doufala, že bude. Že prostě přešel den, dva, tři...bez a že TEĎ už to zase půjde. Kdyby ste viděli to zklamání...

Tak se začala vyhýbat odpolednímu spánku. Prostě odmítala usnout a sem tam pomohlo jen jí dát do kočárku a vozit. Někdy usnula dřív než jsme se dostali na konec ulice, někdy jsem s ní přešla několik kilometrů po hrázi a nic. Takže to vůbec nebylo tak jednoduché a o tom "vydržet". Trvalo to zhruba měsíc než se to jako tak ustálilo a bylo to bez křiku a slz.

V té době začala být i dost nervózní. Začaly ty její záchvaty vzteku, tak si nejsem jistá, jestli to s tím částečně nesouvisí. Možná se prostě už nemá na čem uklidnit. Dudlík totiž nechtěla nikdy, takže ani teď nemá. Vždy jsem byla jejím dudlíkem já :D

Dokonce po ukončení kojení byla už dvakrát nemocná (jednou rýma a kašel, podruhé průjem...) a to během jednoho měsíce. Kdo ví, jestli i toto s tím nesouvisí...

Teď ale ve zkratce "poznatky":
- naučila se usnout sama (tedy, že zavře oči a čeká...někdy je dost netrpělivá a když to nejde do minuty, tak řekne "hotovo, ne dobrou noc" :D), ale trvá to minimálně 15 minut. Častěji 20-50 minut. V posledních dnech i déle...
- má znova i odpolední spánek - díky za něj, jediná možnost matek si odpočinout/uklidit/pospat...
- spí v tahu! To je pro mě asi nejlepší změna. Některé noci se trošku budí, ale zpravidla se jen převalí, něco popovídá ze spánku a spí dál. Ale večer, jak usne, prostě spí i třeba 6 hodin v tahu. I odpolední spánek je zpravidla v jednom kuse - někdy hodinu a půl, jindy dvě, sem tam i tři :)

A přejdeme ke mně. Prvních 24 hodin mi bylo extrémně zle. Měla jsem takové stavy jak na začátku těhotenství - asi hormony bojovaly s tím, že už nekojím. Naštěstí do druhého dne to bylo lepší. Prsa nalité na maximum, takže jsem si sem tam (asi 2x za den) musela trošku odstříkat. A pomasírovat, aby se nevytvořila žádná tvrdá místa. Nebylo to příjemné a nemohla jsem asi 3 dny ležet ani na boku, natož se svých prsou dobrovolně dotknout (natož, když mě do nich omylem Sandra kopla při usínání). Zhruba 5-tý den přišla úleva a cítila jsem, že vše "povoluje" a nejpozději za 10 dní už jsem cítila, že prsa jsou v normálu. Hned jsem začala i nosit předtěhotenské podprsenky a ty kojící vyhodila. Dostaly totiž zabrat.
Na noc jsem kojící bezešvou podprsenku nosila ještě asi 14 dní a pravidelně masírovala krémem od Yves Rocher (psala jsem o něm TU).
Pomohla jsem si homeopatiky na zastavení laktace - Ricinus Communis 30CH (už jsem začala asi 3 dny před ukončením kojení)
Hormony se trošku asi blázní - mám hroznou pleť a začaly mi padat šíleně vlasy (teď jsou to téměř 3 měsíce od ukončení kojení). Fyzicky se ale cítím hůř. Nevím proč - myslela jsem, že to bude úleva, protože každé kojení "odčerpává" energii, ale nakonec mi bylo asi líp při kojení :D Jsem nějaká unavenější v poslední době...a hlavně - strašně žeru a fakt jsem přibrala i 4-5 kilo zničehonic :( To mě trápí asi nejvíc...

Kdo čekal konkrétní rady, tak... Ono se to fakt tak nějak moc nedá popsat. Už se nedivím, že na to nejsou "návody". Jednoduše - přestali jsme ze dne na den, už ho nikdy nedostala (ani odstříkané) a vysvětlovali. Z usínání jsme jí udělali rituál s plyšákama (každý den to stejné) a zvýšili podávání mléčných výrobků. Sunar apod. nechtěla totiž nikdy, tak jsme rovnou přešli na 3,5% kravské mléko. Teď si už každé ráno vyžaduje svojí dávku "kakavka" (lžičku Granka).

Pokud máte konkrétní dotazy, budu ráda, když mi napíšete - buď přímo tu na nebo na mail. Ráda poradím ;-)

Vaše
SpaceSusi

You May Also Like

6 komentářů

  1. Ty jo...doufala jsem v nejaky navod:-* Ja kojim synatora 14 mesicu a uz bych chtela pomalu odstavit. V noci uz me to fakt nebavi a prudi...chytam amok... U nas se povedlo, ze malyho uspava manzel,vykoupe a jde uspat...uz asi mesic a pul se dari.Predtim jinak nez u prsa vecer neusnul...Ted mam fakt klid.No jsem zvedava,jak to zvladnu uplne odstavito_O

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak super, že aspoň usíná jinak než na prsu :) Myslím, že to je dobrý začátek...u nás to nehrozilo a nepodařilo se snad nikdy (ok, přes den ano, to v kočárku sem tam dala, ale večer nikdy). To radši nespala, dokud jsem nepřišla ...prostě bez mámy to nešlo a je pravda, že to stále beze mě nejde. Já od jejího narození ještě nikdy nebyla na noc pryč :D
      Prý se má začínat odstavovat postupně - třeba vynechat nějaké kojení. U nás nepřipadalo do úvahy, když u toho usínala, proto tak radikálně. Jak jsme se odhodlali, tak jsme nesměli ustoupit (člověka to láká, když vidí, jak trpí a když jsem viděla, že by stačilo jen "nastavit cecek" a byl by pokoj :D)...
      Určitě to zvládneš, pár nocí bude divokých (to se Sandra dost budila a stále myslela, že dostane prso, nějak "zapomněla", že ho neměla ani před usnutím...), ale pak přijdou výrazně klidnější noci :) Nám se teď začala zase více budit, ale tak max. 3x za noc. Ale akorát jsem zjistila, že jí jde další zub :D

      Vymazat
  2. Ahoj Zuzi, pokusím se to napsat trochu ve stručnosti :) Malému budou v listopadu 2 roky a stále kojím :-D ale je to už méně a méně, takže si myslím, že to pomalu postupně přestane. Nemyslím si, že kojit dítě do 2 let je nějak hrozné nebo pošahané, ale někdo se k tomu i tak staví, když povím, že "ještě" kojím! Nyní je situace, že mléko od mě chce hlavně po ránu, třeba 3x než vylezeme z postele, plus první ranní má flašku (batolecí mléko, převážně z DM). Po poledni na spaní dávám taky flašku, usíná sám, pokud si vyloženě nevyřve moje. A večer mají rituál s tatínkem, který ho koupe, dříve dělal kaši, teď už chce třeba chleba s něčím a v postýlce dá flašku, povídají si až usne. V noci se už moc nebudí, a když náhodou, tak ho holt nakojím a spí dál. Ráno se budí kolem 5 - 6, dáváme flašku a někdy ještě usne do 7 - 8, pokud ne, tak si hraje, je u mě ... Takže jsme tak nějak postupně a nenásilně odbourali několik dávek kojení během dne. Samozřejmě, když je nějaká situace, že jsme někde mimo, není běžný den (výlet, návšteva, doktor atd.), tak, když je unavený, tak si prostě řekne a mlíko mu dám. Takže je to, jak kdy.
    Začátky byly krušné, malý se narodil o 3 týd. dříve s váhou 2,4 kg, takže byl hodně sledovaný, kvůli váze, jak byl malý, nevydržel moc dlouho sát a moc nepřibíral. V nemocnici jsme byli celkem 10 dní a díky tomu jsem se rozkojila (na odd. rizikových kojenců) a naučili jsme se co a jak, kdybych šla domů po 3 dnech, tak nevím, jak to dopadlo. Asi to nemá cenu popisovat, ty začátky kojení, každý, kdo tím prošel, ví své, takže jsem ve finále ráda, že jsem mohla kojit a bylo vše v pohodě.
    Po roce jsem s kojením v podstatě začílala nanovo, malý byl na aktutní operaci střeva (invaginace střeva), 2 týdny jsem nekojila, mohl to být okamžik k přestání, ale mateřské mléko je dobré pro celkovou regeneraci a zahojí, takže jsem vážně začínali znova, úplně po té době zapomněl sát! Pít z klasické flašky taky neuměl ... díky urputnému odstřikování jsem si mléko udržela, ale díky stresu to bylo jen taktak. Takže teď to nijak nechci lámat přes koleno a jsem ráda, že jsem ho mohla kojit.
    Nějaké dítě se prostě samo odstaví po půl roce, do roku, jiné prostě déle, náš má mlíko rád a je to svým způsobem už i zvyk a prostředek na uklidnění. Marcela :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za vyčerpávající komentář :) Tak vidím, že jste si taky prošli vším možným během kojení a teda ta operace a nekojení a pak zase "rozkojení"...ty bláho :-o To muselo být stresu kolem toho, to už bych na to asi neměla nervy - to rovnou přiznávám. Máš můj obdiv! :)

      Vymazat
  3. I my přestaly víceméně ze dne na den, ale já už měla fakt málo mlíka a naopak jsem ho pořád předtím "honila" homeopatiky a bylinkami, takže co se týče toho nebyl po odstavení žádný problém. Jednou, asi po 14dnech, se mi udělala malá zatvrdlina, tak jsem nechala Matildu prostě přisát, do minuty bylo vyřešeno a nijak ji to psychicky nerozhodilo. U nás bylo krizových a sápajících se tak 5 dní a pak to nějak akceptovala. Hodně pomohlo to, že přestože předtím flašku odmítala, tak si na ni začala pomalu zvykat, přešla na Sunar a ten pije doteď jednou až dvakrát denně. Paradoxní bylo, že jak mě to kojení, s prominutím, ke konci už sralo, protože se mi pořád jen rvala pod tričko a sápala se po mně, kousala, dlachnila mi prsa a hrála si s nimi, tak po odstavení mi to bylo najednou šíleně líto a možná jsem to psychicky nesla hůř než ona. A co se týče tvých problémů - pleť, vlasy, energie - jsi si jistá, že to je ve spojitosti s kojením? Mně se tedy spíše ulevilo a všechno, co popisuješ, se naopak zlepšilo, energie šla výrazně nahoru (taky přibylo spánku, že). Jo a od odstavení ještě nebyla Máťa vůbec nemocná, což ale přisuzuju tomu, že není očkovaná a tím pádem má dobrou přirozenou imunitu. A 14m kojení určitě udělala dobře. Tak držím pěsti, ať se dáš brzy do kupy a zdravíme Sandru!L+M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak mě to svým způsobem taky teď chybí a když vidím někde obrázek kojícího se miminka, tak se roztápím...a pak kouknu na Sandru a nechápu, kdy tak vyrostla :) A teda nevím - četla jsem, že pleť a vlasy můžou na to reagovat, tak to přisuzuji určitě tomu "nekojení" a dostání hormonů do normálu...a ta energie překvapila i mě. Nevím, asi mi nedělá dobře nepřerušovaný spánek v noci nebo tak :DDD

      Vymazat