Desátý měsíc s (torpédem) Andrejkou (a Sandrou)

by - středa, června 06, 2018

To co jsem tušila už minulý měsíc, se jen potvrdilo. Naše Andrejka už nikdy více nebude to klidné miminko, ale oficiálně se stala "batoletem". Prostě se hýbe, zakopávám o ní všude, stále jí odněkud dávám pryč (hlavně ze záchodu, který někdy Sandra třeba zapomene zavřít) a musím být stále ve střehu :)


Upřímně? Na toto období jsem se fakt netěšila. Jsem asi jediná druho (a více) rodička, která se víc těšila na to, když bude miminko malé a ležící a zůstane na místě, kam ho položím, než na období, kdy leze všude a já pořádně nevím, kde je :D Jako druhorodička jsem přeci jen méně "ostražitá" a prostě si odběhnu do kuchyně a nechám Andrejku v obýváku...a o to větší šoky mám, když se buď zjeví vedle mě v kuchyni (chodí po čtyřech zatím) a nebo když se vrátím do obýváku a ona je třeba v dětském pokoji :D Při Sandře jsem se v tomto období od ní bála vzdálit, jen pro představu.

Vše o čem jsem psala v minulém souhrnu, tak nějak stále platí. Andrejka je celkem hlasité dítě, ale spíš co se týče projevů nějaké radosti, sem tam "vynucení si" (hlavně když vidí klíče, to piští, dokud je nedostane do rukou). Musím říct, že při Sandře jsme si užili takové ty večerní epizodky, kdy řvala i hodiny bez jakékoliv možnosti jí utišit a bylo to fakt hrozné - totální bezradnost. Andrejka aspoň toto nemá (zatím - klop, klop).

V tomto desátém měsíci se vypracovala na to, že se stále u všeho zvedá do stoje, všude stojí (i desítky minut) a postupně se naučila i dostat se nazpět na zadek/na kolínka. Trvalo to asi 10 dní, do té doby spíš padala, tak to bylo trošku horší. Teď už je skoro profík :) Dokonce když je u gauče a na druhé straně gauče se pustí třeba počítač, tak je schopná se pomaličku přeručkovat a přesunout i takového půl metru směrem k tomuto zdroji zábavy :D Jinak ale stále v prostoru se přemisťuje po kolínkách a musím říct, že velmi rychle.

Se stravou to má takové zvláštní - takový ten "hlavní" příkrm (masovo-zeleninový) musí mít rozmixovaný na totální kaši, jinak ho nechce a brání se zuby nehty jakmile je tam co jen pidi kousíček mrkve nebo čehokoliv jiného. Ale na druhou stranu v pohodě zvládně sama banán, nějaké takové ty dětské sušenky, křupky nebo rohlík a chleba. Vždy ale chce to co máme na talíři my a strašně nás všechny u jídla otravuje :D (sápe se nám po nohách a sahá do talíře)

Spánek se ustálil na 2x za den, ale stále je to v takovém nepravidelném čase - záleží jak se vzbudí ráno a jak dlouhý je ten první dopolední spánek. Nikdy si nemůžu nic přesně naplánovat, protože prostě nevím. Navíc přes den spí stále v kočárku - na balkóně většinou kratší dobu, spíš za pohybu a vypilovala to tak, že jsme dnes zastavili kočárek na pár sekund a hned byla vzhůru. Takže se při ní nedá moc věcí v domácnosti udělat no...natož nějaký ten mama-time.

Míry budou asi stále podobné - 76 cm bylo v 9 měsících, teď to bude asi trošku víc, protože 74 velikost oblečení jsem už úplně vytřídila. Váha se pohybuje podle mě tak 8,5 kg max. Je to celkem hubeňour :) A teď se hýbe tak, že snad ani přibrat nemůže :D Ekzém, o kterém jsem minule psala, se nějak zázračně skoro ztratil...tak jsem sama zvědavá, jestli se ještě vrátí nebo jak :) I já jsem konečně (stále kojím) začala jíst sýry a mléčně výrobky a ona na to už nereaguje (předtím jí vždy ekzém na tváři výrazně zčervenal, natož když snad ona ochutnala jogurt). I tak jsem s jídlem stále opatrnější (teda hlavně v jejím případě).

Zuby rostou jeden za druhým - aktuálně jich má 7 a čekáme na osmý. Na rozdíl od Sandry jí to skoro ničím nepotírám. Co se týče hlasových projevů, tak zvládne ma-ma, ta-ta (to šeptá, nevím proč :D), ba-ba, mňam-mňam, na-na-na (si zpíváme) a pak všelijaké patvary. Dokonce má už nějaké pojmenování na Sandru, ale nevím přesně co to je, ale křičí to na ní vždy stejně :)

No a největší progres vidíme ve vztahu Andrejka-Sandra. Neuvěříte, ale já jsem ráda, když je Sandra doma. Protože Andrejka jí zboňuje a stále za ní leze a začaly si hrát - sice takové podivné hry, ale Sandru to opravdu viditelně baví a neotravuje s těmi hrami nás, unavené, rodiče :D Holky třeba mají (vlastně Sandra) v dětském pokoji takovou velkou krabici přeměněnou na "domeček", do které se dá zavřít a tam si obě klidně spolu zalezou a chechtají se tam. Je neuvěřitelné je sledovat a hlavně je to strašně krásné. Opravdu žasnu, jak je to k sobě táhne. Sandra začala navíc hrát s Andrejkou "na honěnou", kdy se před ní dá na čtyři a popoleze kousek, Andrejka zvýskne od radosti a už za ní čtyřnožkuje a hledá jí v celém bytě. Když jí najde, tak obě piští nadšením :D A já třeba stihnu i připravit večeři a jen je hecuji, ať si dál hrají. Ony si tak dokáží "hrát" třeba i půl hodiny (dokud Andrejka zvládá). 

Je to stále smíšek a stále se kření. Dělá už takové naschvály, různé "prdící" zvuky ústami, chechtá se nahlas... miluje špinavé boty na chodbě, chození za každým na záchod, lezení do odpadkového koše a top je tahání šnůrky od žaluzií. Co vám budu povídat...už si jen tak neposedím. Upřímně, už jsem zapomněla jak náročné toto období je :D Nejhorší je, že dokáže nahodit totálně nevinný kukuč, začne se křenit a moje "ne!" nebo "no,no!" nedokážu říct potom dost rázně (já se nad ní vlastně stále rozplývám). Ona si všimne, že mi cukají koutky a hned vše začne dělat znova a znova a strašně se chechtá, když jí od dané zakázané věci odtahuju. Už jsem jí párkrát řekla, že jí mám doma asi na místo čerta... :D

Manžel zkonstatoval "...ta je živější jak Sandra." A mě málem kleplo... :D

You May Also Like

0 komentářů