Devátý měsíc s Andrejkou (a Sandrou)

by - neděle, května 06, 2018

Přesně si pamatuji na zápisky z vývoje Sandry. Okolo toho devátého měsíce jsem psala deník s nadpisem tornádo nebo něco v tom smyslu. No...a máme to tu, tuším, znova. Jako je možné, aby to moje klidné miminko najednou "Sandrovatělo"? :D Já si fakt myslela, že bude výrazně klidnější jak její starší sestra, protože prozatím tomu vše nasvědčovalo - první měsíc prospala, pak spala do 7 měsíce 4x za den (plus v noci), probděná noc (z mé strany) byla jedna, skoro neplakala a přitom byla ve vývoji rychlejší jak kdysi Sandra. No a asi takto...


Andrejka řve a piští. Snad většinu dne. Asi dobíhá to, že jako maličká plakávala minimálně a teď hlavně piští. Ale takovým tím pískotem, kdy se bojím přiblížit k oknu nebo skleněným věcem, aby to neexplodovalo :D Jako fakt, bez přehánění. Piští kvůli zubům - teda předpokládám. V tomto měsíci jí totiž vyšly horní jedničky a hrabou se na svět horní dvojky. Jestli jim to bude trvat jak těm jedničkám, tak máme před sebou ještě minimálně dva týdny řevu a pištění. Ach jo...

Andrejka se rychle přemisťuje. Většinu dne. Z plazení přešla na lození po kolínkách a už jí to celkem jde. Ještě nedá celý byt, ale začíná opuštět místnost, v které byla "odložena", a náramně se jí to líbí. Sakriš. Tak na TOTO jsem se fakt netěšila :D Dokonce je akčnější a má více sebevražedné sklony jak kdysi Sandra - nestačí jí totiž zábrany na manželské posteli (kde se mnou spí a kam jsem jí donedávna nejčastěji odkládala, když jsem šla třeba na wc) a stále se je snaží přelézt. A to tak, že jsem jednou přišla doslova v poslední chvíli a zachytila jí "v letu" (při pádu z postele). Nepoučila jsem (jo, hold nezažila - díky bohu - ten pád), takže to zkouší stále a jde jí to nějak podezřele dobře a já přemýšlím co jako s ní :D

Dokáže už udělat takový ten parádní bordel, kdy jsou hračky po celém bytě. Se vším tříská, hučí a křičí, rozhazuje, přelézá vše, leze pod stoly, židle... sbírá popadané a uschnuté jídlo, které je prostě díky Sandře všude :D a rve si ho do úst. Jo, drobky by jí šly. Ale jinak chce jídlo kašovité - stále. Jakmile je v té "kaši" jen kousek nerozmixovaný, tak se tím dáví :D Celkově jí dost málo - doslova to do ní musím rvát a to mě teda moc nebaví. I váhový přírůstek je menší - na 9 měsíční kontrole měla 8,1 kg, takže sotva teď zdvojnásobila svojí porodní váhu a to tuším děti mají už někdy dříve. Ale dlouhá je stále - 76 cm :)

Na tvářičce má už asi od 4 měsíce ekzém, který reaguje na určité jídlo, které buď "dostane" přes moje mléko při kojení nebo které sama sní. Všimla jsem si, že nejhůře reaguje na kravské mléko (u mě) a na jogurty a jiné mléčné produkty (už i u ní - tedy snědla ona). Doktorka nakousla možnou intoleranci na laktózu, no tak uvidíme...

Tím, že je Andrejka akčnější, začaly společné "hry" se Sandrou. A tu to náramně baví. Jde vidět, že je ráda, že už sedí Andrejka vedle ní a i když o nějaké hře se nedá reálně mluvit, tak ony si to spolu užívají - Andrejka vše Sandře bere, Sandra se jakože vzteká, obě se na sebe kření a Andrejka dělá takové ty roztomilosti jako dá si hlavičku ležící Sandře na břicho a "zamilovaně" se jí kouká do očí. Když jsem to viděla, tak skoro i mě slzička dojetí ujela (a spustilo se mi mateřské mléko) :D Ale třeba takové společné uspávní je totálně nereálné a vyrovná se krocení divoké zvěře. Když jsou spolu večer v posteli, tak po sobě prostě stále lezou, slintají (teda Andrejka), piští (Andrejka), kroutí se (obě), hledají vhodnou polohu na 150x (to mají po manželovi obě :D), kření se na sebe a dělají vlastně blbosti už teď a to Andrejka je vlastně úplně prcek... jako první půlhodinku bylo celkem srandovní sledovat, jak spolu vychází, ale po hodince a půl, kdy obě padaly únavou na hubu a přitom se stále vzájemně rušily a "hecovaly" k dalším a dalším výkonům (a nespaní) mi teda už nebylo všechno jedno :D 

No co vám budu povídat...je mi jasné, že ten "relativní" klid jsme s manželem měli do zhruba toho osmého měsíce, kdy jsme Andrejku (Aďku, jak jí říkáme) víceméně našli tam, kam jsme jí položili. Od teď už nic nebude klidné...nikdy. Snad až když obě půjdou na intr... manžel se prý na to těší :D

You May Also Like

0 komentářů