25. - 28. měsíc aneb neuvěřitelné se stalo skutečností...

by - neděle, dubna 02, 2017

Tvrdila jsem, že s deníkem Sandry, batolete, končím, ale nedá mi to. Přeci jen je to i taková vzpomínka pro mě (nás) a stále se snažím dokopat k tomu zkompletizovat její deník a pěkně si ho vytisknout. Jednou se snad i ona nad ním bude rozplývat...a nebo mi vynadá, to ještě uvidíme :D

máma blogerka, blogerka mámou
ještě podzimní foto...s oblíbeným bublifukem :D

Dnes chci shrnout zhruba poslední 4 měsíce od jejích druhých narozenin (25.-28. měsíc). Stále mi totiž některé maminky mladších dětí píšou, že je to bavilo sledovat co jejich dětičky budou v daném měsíci už umět a na co se můžou "těšit" :D

Sandra se od druhého roka celkem změnila - nejen tím, že mi přijde, že se vytáhla a vypadá starší (tak na 3 roky - má 94 cm/13 kg) a vůbec nevypadá jako nějaké oplácané batole. Je to živel a když se rozblázní, tak neví kdy skončit. V zápalu hry je strašně hlasitá, uchechtaná s tím, že má takový afektovaný smích, který nás všechny rozesmívá :)
V tomto období (i díky zimě a krátkým vycházkám) více sledovala různé pořady v televizi (prosím bez komentářů, osobně si myslím, že když se to nepřehání, není to na škodu) a už se dokáže na některých scénkách i zasmát od srdce - jde tedy vidět, že už to jen nesleduje, ale přesně vnímá a směje se "kdy má" a rozumí tomu. S Mickeym (Mickeyho klubík) si pravidelně povídá a odpovídá mu vždy správně. Sleduje i anglické písničky Chuchu TV, kdy dokáže krásně opakovat anglická slova, až žasneme. Zbožňuje pořady typu Pan Hračička, kde se něco vyrábí z papírů, houbiček, krabic...kreslí se a všelijak tvoří. Zalíbily se jí i Doktorka Plyšáková, ale třeba "klasika" A je to.

Je stále dost pedant a všechny komanduje - babce říká, aby si uklidila bordel (:D), dědovi ať vstane z křesla, nás upozorní při práci s nožem/nůžkami, že si máme dát pozor, že jsou ostré, každému ať si vyndá lžičku z hrnku, když z něj jde pít...komanduje všude všechny, ale zase naučila se co opravdu nesmí a zpravidla to dodržuje a dbá na to, aby to dodržoval každý :)

S usínáním byl zhruba 2,5 měsíce po jejích druhých narozeninách strašný problém. Dokonce vypadalo, že už přestane úplně spávat přes den, což se mi těhotné a unavené teda vůbec nelíbilo. Usínala přes den každý den jinak a pak i těžce večer. Po posunu času se nám to posunulo dokonce na usínání mezi 22:20-23 hod. :( Vím, že kdybych jí naučila bez odpoledního spánku, že usne nejpozději v devět večer, ale stále se toho odpočinku a času pro sebe nechci vzdát. Naštěstí se to jakžtakž ustálilo (klepu) a teď se smířila s tím, že spí hned po obědě, sama si jde lehnout a už párkrát prostě lehla a do 5 min. spala. To je pro mě úplně nové a nepoznané. A pak spí i dvě, dvě a půl hodiny...takže asi stále ten spánek potřebuje.

Nejhorší je to s nočníkem/záchodem. Tam jsme stále neúspěšní. Čím více jí tchýně říká, že už se musí zbavit plínek, tím více se zapírá a prostě nechce na ten záchod jít. Myslím, že se to zlomí (jako vše) potom ze dne na den a snažím se na ní vůbec nějak netlačit. Jen jí vysvětluju, netahám jí tam na silu, protože ona tam fakt nechce. Do nočníka dokonce vůbec - když už tak na záchod. A to jen sem tam a když se jednou podaří a druhý den potřebuje znova kakat, tak se neozve a když se jí zeptám, proč nešla na záchod, tak řekne, že tam už kakala. Je to jak kdyby jen "jednorázovka" pro ní a prostě, když už se jednou podařilo (a my měli radost), tak stačilo a zase si jede po svém :D

S mluvením je to paráda - opakuje vše a už nám dává někdy takové "odjeby", že vybuchujeme smíchy :D Je s ní někdy opravdu sranda a už se dost ptá na to, co je co (když to dosud nezná), na to, kdo je kdo apod. Sprosté slovo neumí ještě ani jedno - díkybohu :) Čím více slov ale zná, tím víc je někdy komolí a sem tam jí jde hůř rozumět a někdy jsem asi jediná, kdo ví co asi říká. A sem tam ani já netuším...to se pak začne vztekat, že jí nerozumíme.
K dovenostem - umí skoro všechna písmena abecedy. Pamatuje si to ale spíše jako M jako máma a když bych řekla M jako Minnie, tak řekne, že to tak není, že je to jako máma. Ale dokáže tak celá slova "přehláskovat". Barvy umí všechny a neplete se jí to a dokonce se pouští i do takového jako světle/tmavě modrá atd. Překvapila nás i tím, že umí tvary - pozná čtverec, obdélník, trojúhelník, kruh, ale i jehlan a kosočtverec. Nedá se před ní už nic říct. I když vypadá, že si hraje a nevnímá, tak vše slyší a hned reaguje :D Kde jsou ty časy, kdy jsme se bavili o tom, kam jsme třeba "schovali" nějakou hračku, se kterou moc zlobila (většinou xylofon, do kterého moc třískala a kdo na to má nervy víc jak půl hodiny, že) nebo něco podobného a ona to "neslyšela". Teď si vše ukládá do mozku a zničehonic běží přesně na to místo. Začínáme teda s manželem mluvit v "šifrách" :D

Umí skákat, běhat, zastavit se (jak kdy :D), do schodů už sem tam chodí na střídačku s nohama (teda ne noha-přísun druhá), navléká bez problémů na šňůrku, šroubuje uzávěry od lahviček (k mé nevůli, už párkrát mi něco omylem vylila - většinou to "lepší" a oblíbené jako sprcháč od Manufaktury nebo něco podobného...:D) Pomáhá s domácími pracemi - zatím velmi nadšeně - běhá s prádlem do pračky, dávkuje prací prášek a zapíná jí. Snaží se věšet prádlo. Vykládá z myčky. Vysává (zkouší to, spíš s tím vysavačem bojuje :D) apod. 

Jíme už vše společně - stále ale vaříme víceméně bez soli a koření a taková jídla, která neobsahují například houby. Umí se najíst samostatně (někdy je ale líná a nechá se krmit :D), ani se už moc nezabryndá a dokonce umí naklonit i talíř s polívkou tak, aby si nabrala na lžičku vše do poslední kapky. "Ujelo" jí to asi jen 2x :D

K záchvatům vzteku - sem tam jí to chytne a sem tam je taková, že si sedne před dveře obchodu a lidé nemohou ven (to udělala naštěstí jen jednou!) a já jí nemůžu odtáhnout, ale naštěstí (klep klep) to nebývá tak často. Tuším horší to bylo právě v souvislosti s uspáváním přes den v období, kdy to nějak chtěla vypustit.

A co se stalo skutečností? To, že je toto období celkově pohodovější, protože si už i při ní můžu například otevřít notebook, když něco nutně potřebuju a ona mi po něm nebouchá a nesnaží se mi vyrvat klávesy :D (manželovi vyrvala Enter, jen tak mimochodem :D) Občas se mi podaří si přes den i něco přečíst (spíš prolistovat časopis) - když se do něčeho zabere a nepotřebuje mě zrovna :) A hlavně - zpravidla aspoň chvíli (třeba při snídani, kdy jí to celkem trvá) si tak polehávám a užívám klidu... :)

Někdy si až říkám, že škoda, že to zase za chvíli skončí a začne nový a asi ještě horší kolotoč s 2 dětmi...Ale věřím, že v konečném výsledku za to budeme vděční. Za pár let. Snad. Po pubertě? Až odejdou na intr? ...uvidíme... :D

You May Also Like

1 komentářů

  1. Také nám začala docela pohoda (22. měsíc) a trochu smutním, že to skončí - za 2 dny mám termín :)) Ale už aby to bylo venku :))

    OdpovědětVymazat