Od té doby co jsem na mateřské aneb super schopnosti matek

by - čtvrtek, února 23, 2017

zdroj

  • vidím do budoucnosti - nedovedu si jinak vysvětlit, proč při bláznění Sandry už dopředu vím o co se praskne a preventivně tam nastrčím ruku, nasměruji jí jinam, ...
  • vyvinul se mi neuvěřitleným způsobem postřeh - zachytit padající dítě z žebříku u skluzavky, kdy máte v jedné ruce nějaké křupky a v druhé čepici, kterou odmítá mít na hlavě a kdy se bavíte s jinou maminkou o tom, jak jejich dítě je dokonalé...to je až zázrak :D Postřeh se týká i jiných situací jako v posteli uhnout kolenem setinu sekundy před tím než tam rozblázněné dítě (které fakt nechce ještě spát) padne hlavou...
  • narostly mi další celkem užitečné končetiny - někdy mám opravdu pocit, že dělám tolik věcí naráz, že přemýšlím, kde ty ruce jsou. Asi na zádech nebo já nevím...Sandra se mi tam sápe dost často :D
  • dělám věci efektivně a 3x rychleji než kdysi - buď je to tím, že něco dělám stále dokola (úklid zejména :D) a nebo tím, že vím, že za chvíli se vráti Sandra z vycházky a že pokud to chci stihnout v klidu bez infarktových stavů, odtahování do obýváku, jen abych si prostě sedla, bez ukazování jejích malířských výtvorů a ochkání nad nimi (ale jsou fakt překvapivě dobré!)... prostě musím si švihnout. Někdy až žasnu, že to co jsem dělala "před Sandrou" za svobodna 3 dny, dnes stihnu během pár hodin :D
  • neumím odpočívat - tak jsem si zvykla na to, že jsem stále v střehu, stále běhám pro kapesníky, něco vyhodit, pro lžičku, pro vodu, pro...já nevím co ještě, že mi dělá problém si prostě jen tak lehnout/sednout a nedělat nic!
  • předvídám a domýšlím si a zapojuji mozek víc než kdy předtím - vydedukovat si ze z hysterického pláče u postýlky, že dítě chce ten polštář co tam leží a chce ho dát tatovi pod hlavu, aby i on měl jeden ...to dokáže jen matka. Domyslet si jaké slovo dítě komolí a opakuje stále dokola, to dokáže jen matka. Manžel sám přiznal, že sem tam už byl velmi v úzkých a čím je Sandra starší tím víc trvá na tom, že my jí prostě rozumět musíme a dostává se do toček, když neskáčeme tak jak píská :D
  • hlavou mi stále jedou informace: "co jí dám jíst?" "co uvaříme k večeři?" "máme na zítra oběd?" "co sakra uvařím, aby to jedla?" "kdy bude spát?" "unavila se dost, aby usnula rychle?" "dnes neusne, dnes se na seriál nepodívám..." A pak, že matky na mateřské hloupnou... Přijde mi, že když jsem byla v práci, že jsem měla v hlavě sem tam prostě "prázdno" (:D = nepřemýšlela nad něčím podstatným). Teď mi tam víří myšlenky fakt jak vosy v úlu...
  • znám všechna místa v okolí a znám nebezpečí, která tam číhají (auta, zatoulané kočky, padající kaštany...), ale znám i místa, kam radši nejít, když nechci aby se rozbláznila před spaním (mateřské centrum). A mám v hlavě vlastně celou mapu okolí, abych věděla kudy můžeme jít domů, aby to proběhlo hladce... (právě bez toho rozbláznění, zaujetí nějakou "hovadinou" apod. :D)
  • jsem vyvětraná na dalších 10 let dopředu - takto často venku jsem byla naposledy...hm, asi když jsem byla já dítě :D Chodíme téměř za každého počasí a víte co? Vše lepší než znuděné dítě doma :D
  • mám zázračnou schopnost! Jsem ranhojič! Dítě přiběhne, ukáže na bolavé místo a s krokodýlími slzami vzlyká: "Bolí, pofoukat mami!". Odfuknu si jen tak kamkoliv a dítě najednou zázračně vyskočí s úsměvem: "Už nebolí!" a běží zpět dělat tu stejnou rošťárnu. Samozřejmě neplatí pro otevřené rány :D

Maminky, máte to taky tak? Přidáte i nějaké další "super-schopnosti", které se u vás projevily až po porodu? :)

You May Also Like

0 komentářů