Jaký byl rok 2016 a jaký bude 2017 aneb dvakrát do stejné řeky...vkročíš?

by - úterý, ledna 03, 2017



Rok 2016 nebyl pro naší rodinu (a ani blog) nijak přelomový. Což je na jednu stranu i dobré :) Utekl ale velmi rychle a toto jsou souhrnné dojmy...

Zima 2016
Hned 2. ledna nás Sandra potěšila (v den svého svátku na Slovensku) samostatnou chůzí a my si konečně s manželem mohli narovnat záda po asi třiměsíčním maratonu běhání v předklonu, kdy se Sandře prostě nechtělo a nechtělo samostatně pustit na déle jak pár sekund :) Velmi rychle se zdokonalila natolik, že dokonce nikdy nechodila takovou tou typickou batolecí chůzí, ale hned si to štrádovala extrémně rychle a já za ní doslova vlaju v závěsu :D
Zimní outfity Sandry :D
Zima byla dlouhá - maminky s malými dětmi asi pochopí. Děti se prostě nudí, vychystat je ven na vycházku je několika minutový stres, kdy se tak zpotíte, že uff :) Pro mě byla zima zlomová i v tom, že jsem se konečně odhodlala přihlásit se na kurz jógy ("Tak to zmáčkni sakra!" "Nezmáčknu, nebudu tam trapčit přece. Se ani nepředkloním bez funění..." "Zmáčkni to, nebo to zmáčknu já!" ...tak nějak to u nás vypadalo, nakonec to zmáčkl manžel a tak přišla 3x moje přihláška na jógu :D). A kurz? Nemůžu si vynachválit a těším se, až budu moct znova cvičit. O mojich dojmech jste mohli číst TU.

Jaro 2016
Moje 31. narozeniny - uff. Stále horší a horší uspávání Sandry a z toho trošku nervy. Naštěstí se přes den už dalo chodit na několik hodin ven na hřiště a v té době jsme se seznámily snad s každou maminkou v okolí, která má přibližně stejně staré dítě/děti. Sandra chodila domů příjemně unavená a celkově bylo to období takové fajn, oproti zimě.
To je Benny, pes útulkáč, který je MŮŮŮŮŮJ, ale jinak žije u našich, kde má rozběh a ona se ho nebojí - jen nechtěla, aby jí sebral ten míček...o ten se totiž stále "perou" :D

Léto 2016
Odhodlání se k ukončení kojení, které mělo (jak jsme doufali) zkrátit uspávání Sandry + pomoci k lepšímu nepřerušovanému spánku. Jak asi tušíte, tak ani jedno se nekonalo - snad jen chvilku :D Teď uspávám Sandru minimálně 2x déle než kdysi a mám z toho ještě větší nervy :D

Moje tělo (a hlavně prsa) se vracelo do normálu po všech těch hormonálních změnách. Sandra se těžce smiřovala s nekojením a bylo to celkem psychicky náročné období pro nás pro všechny. Naštěstí se stále dalo chodit ven + vypadli jsme na pár dní pryč do termálního koupaliště. Pro Sandru to bylo poprvé na delší dobu mimo domov a po příchodu jsme si říkali, že už nikdy víc :D Navštívili jsme i Zoo Zlín, kde si Sandra stejně nejvíce všímala jen pohybujících se zvířat (a že jich v zoo není moc...resp. byla nějaká líná, ta zvířata :D) a velkých - prostě ještě pořádně nevěděla, co má kde hledat, takže úplně tak to asi není pro 22 měsíční dítě (natož mladší).
Sandra si pro nás v létě ještě připravila další zkoušku - řvací záchvaty, které trvaly i déle jak hodinu. Nonstop..."parádička" :D

Podzim + zima 2016
Sandra oslavuje 2. narozeniny a my jsme "happy", že už vyrostl poslední zub a že Sandra už tak nějak mluví, že jí jde celkem rozumět. Pěkně skládá věty, opakuje po nás a komunikace s ní je o dost jednodušší. I když - to její "mama, pojď sem" 450x za den mě někdy dokáže pěkně vytočit :D


S postupujících podzimem na mě padá únava. Taková ta, kdy se vám nechce ani otevírat ráno oči, natož fungovat při dítěti. K tomu se přidává celodenní nevolnost a kovová pachuť v ústech po jakémkoliv jídle. A když to smícháme, tak tu máme? Asi už tušíte...druhý potomek na cestě. Plánovaný ("Nebudu se vracet do práce a pak odcházet znova na mateřskou!" "Teď a nebo nikdy!" "Nechci aby byla jedináček jako já..." byly moje argumenty, které mi při nevolnostech a únavě přišly jako pěkně pitomé...), očekávaný a vyšel téměř na první pokus.
A pak už jen vánoce, radost a zlepšení těhotenských příznaků. Silvestr.

Jak říkám - naštěstí (klep klep na dřevo), jsme neřešili žádné extrémy a vlastně se celý náš svět točil okolo Sandry. Což pro vás asi není překvapivé :)

Rok 2017 tedy bude ve znamení očekávání druhého potomka (začátkem léta), čekání na odhalení pohlaví a snad i nějakých těhotenských článků a postřehů ;-)

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš. No, my to jdeme prubnout, ale už teď si někdy nejsem tak úplně jistá, jestli to zvládnu. Ale o těchto pocitech asi někdy v samostatném článku...

Předsevzetí si proto nedávám žádná - zhubnout zhubnu porodem (:D), spát se nevyspím další dva roky minimálně, čas pro sebe mít asi taky moc nebudu...A jaký byl Váš rok 2016? :)
 


You May Also Like

10 komentářů

  1. Jeeej gratulujem k druhému mimču, hlavne nech je zdravé :)

    OdpovědětVymazat
  2. Gratulka zo Sandry bude teda velka sestricka ;))

    OdpovědětVymazat
  3. krásne zhrnutie roku ;-) blahoželám, nech všetko dobre dopadne ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Kedy máš termín? Ja som na to dosť podobne, našťastie mám už prvý hrozný trimester za sebou, budem rodiť v máji/květnu. Prvé dieťa mám o pár mesiacov mladšie ako ty a tiež je to hrozný závislák na prse a zlý spáč. S odstavením stále bojujeme, bohužiaľ na nás neplatia rady "odstav ho a za dva dni spí celú noc". A bojím sa, že nebudú platiť ani rady "druhé bude určite lepšie" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja akorat koncim 1. trimestr a uz asi tyden a pul je mi lepe (unava stale, ale aspon ty nevolnosti jsou pryc). To byl celkem zahul, to jako jo :D To odstaveni - no skoda mluvit. My si od toho opravdu slibovali hodne, ale jak rikam - vubec nespi celou noc. Nekdy se budi skoro stejne casto jako pri kojeni. Noc v tahu jsem nezazila...no asi od tehotenstvi :D A tim, ze "druhe bude spave" nebo podobne se taky neuklidnuju...i kdyz mi to uz par lidi reklo, kdyz slysi co se Sandrou nespavcem zazivame. Manzel ale rika "abychom pak s laskou nevzpominali na to, jak Sandra hoooooodne spala..." :D
      Tak se drz ;-) ja mam termin zacatkem cervence :)

      Vymazat
  5. Moc gratuluji ��Noogeta

    OdpovědětVymazat