Co jsem si myslela v těhotenství/jako prvorodička a jak to bylo doopravdy

by - neděle, ledna 15, 2017

zdroj
Naivka naivní. Tak bych se teď zpětně titulovala. Když jsem byla těhotná, tak jsem byla samozřejmě i vyděšená z toho, co přijde a jak vše, týkající se výchovy a mateřství, budu zvládat. Zároveň jsem ale byla neskutečně naivní, protože:

Myslela jsem, že nejhorší jsou první 3 měsíce s dítětem. Všude se o tom mluví. Je to doba, kdy dítě vyžaduje fakt nonstop starostlivost a i přesto, že třeba první měsíc více spí, tak je toho všeho nějak moc...:) Myslela jsem, že jak "přežiju" šestinedělí a pár týdnů k tomu, že už to bude parádička. Ale prd. Sice už jsem Sandru nemusela třeba nonstop nosit na rukou, ale pohodička to není ještě ani dnes. Někdy mám dokonce pocit, že "level obtížnosti" se stále zvyšuje :D Tak toto, opravdu neplatí...

zdroj
Myslela jsem, že příchod prcka až tak velmi nezmění náš dosavadní život. Tedy ne tak zásadně. Blbost. I manžel si myslel, že bude dál chodit na tréninky, fotbal, na ryby, pivo s kolegama... Ono by se to i dalo, ale asi bych ho zabila :D A nebo by nás sežraly krysy v zašpiněné domácnosti :D Pardon za extrémy, ale pokud se má uklidit, navařit apod., tak je to ideální udělat v době, kdy dítě/děti nejsou doma (tedy bere je partner/manžel ven). Potom svištím z místnosti do místnosti a ta hodinka, dvě, co jsou pryč uteče jak voda a já zjistím, že jsem se nezastavila.
Miluji pak manželovu otázku: "Odpočinula sis?" No...ne, ku**a! :D

Myslela jsem, že s tím spánkem to nebude až tak zlé. Věděla jsem, že první měsíce to bude zabíračka, ale věřila, že okolo roka už se i tak nějak vyspím. A ono ne :D Vyspím se až teď v posledních měsících. Alespoň těch 6 hodin v noci (stále s pauzama). Stále žádný zázrak, ale bylo hůř... :)

zdroj
Myslela jsem, že mě bude bavit starat se o dítě. Jako - ono by to i bavilo, ale kdyby tam byla nějaká pauza aspoň :D Toto je opravdu 24/7 a jsem vděčná za manžela, který si vezme Sandru na starosti kdykoliv se jen dá. Já jedináček, lenivec, který se nikdy nestaral o nic jiného než o sebe :D se najednou musel nonstop starat o jinou osobu. Přiznávám, že to byl trošku "šok". Člověk s tím počítá, to je jasné, ale realita stejně překvapí :)


Myslela jsem, že si budeme číst knihy. Budeme kámošky. Budeme se objímat. Zatím neděláme nic :D Sandru je někdy těžké zabavit nějakou činností. Nejlíp je jí venku, ideálně ve společnosti dětí. Na to pravé čtení knih (kdy Sandra bude vnímat příběh), si ještě počkám. Zatím u nás vedou obrázkové a nějaké povídání k tomu...
Ale přiznávám, že v poslední době už sem tam přijde a objímá se a říká, že mě miluje :) Několikrát za den...KONEČNĚ :D

zdroj
Myslela jsem, že se budu o dítě starat vzorně. Že jí nebudu dávat čokoládu a sladké do já nevím kolika jejích let. Že jí budu dávat a vařit (každý den ideálně!!) zdravé jídlo. Bla bla bla. Když měla řvací záchvat po probuzení z odpoledního spánku, jsem už nevěděla kudy a nabídla lentilky. Zázračně byl najednou klid. Včera byla na večeři pizza... Ne ta domácí, ale objednaná...

Myslela jsem, že mateřská dovolená bude lepší jak být v práci, z které jsem chodila někdy totálně vyčerpaná. FAIL! Na mateřské jsem snad permanentně unavená a to nemluvím o stavu, který zažívám teď při druhém těhotenství... :( Po příchodu z práce jsem vždy jen vyložila v klidu nohy a nějak se "dala do pohody". Teď se stále cosi děje :) Nechápu, jak jsem někdy "před Sandrou" mohla říct, že jsem unavená :D

Myslela jsem, že budu mít spoustu času. Přeci jen 3 roky doma (teď už s vidinou dalších 3...klop klop). Matky, které podnikají na mateřské a všelijak tvoří musí mít asi strašně "vzorné" děti, které chodi spát "na povel" jak přes den, tak večer usínají před devátou. Jinak si to nedovedu představit a každopádně každá taková maminka, má u mně obrovský respekt! :) Dnes Sandra sice výjimečně usnula "brzy" (cca 22:20), ale už se i stalo, že usnula o půl dvanácté (po 2,5 hod. uspávání). Času na nějaké "moje" aktivity už moc není...když beru do úvahy, že se bojím jít spát déle jak v jednu ráno (sem tam se Sandra vzbudí trapně brzy, třeba v šest :D)...

A takto bych mohla pokračovat ještě pěkně dlouho... Jednoduše - jakmile k vám do rodiny "přijde" malý človíček, tak se vše bude točit jen kolem něj...a pěkně dlouho. Ne-li když jich přijde víc.. :D

Maminky, souhlasíte? :)

You May Also Like

3 komentářů

  1. Pod to se podepisuji krví:))))

    OdpovědětVymazat
  2. Jooo! Mně strašně překvapilo, jak to nedávám. Myslela jsem si, že ano, bude to všechno náročné, málo spánku, starost o dítě, vyřazení z pracovního procesu a kolektivu... ale realita, jak říkáš péče 24/7, kdy máme babičky daleko a manžel je sice supr táta a pomoc, ale dost pracovně vytížen, takže málo doma, tak musím říct, že kolikrát bych hlavou o zeď mlátila a upínám se k odpolednímu a večernímu spánku jako k vysvobození, ačkoliv toho pidičlovíčka miluju, baví mě si s ním hrát, pozorovat, jak dělá pokroky.... no asi tyto paradoxy zná většina matek, ale pro mě teda mega překvápko;) vera

    OdpovědětVymazat