16 měsíců s malým diktátorem :D

by - neděle, února 21, 2016

Prý období vzdoru už pomaličku začíná okolo 16-17-tého měsíce věku. To jsem si přečetla na netu, protože jsem si hledala jestli je možné, že naše Sandra ho UŽ má :D Takže možné to je... Začíná se to projevovat tak, že některé činnosti (většinou zakázané jako přelévání vody, hraní si s vodou a skoro vše s vodou) jí zatrhneme a ona spustí hysterák. Slzy jako hrachy. Vzteká se...a když jí zabavíme něčím jiným, tak v tu ránu je ticho. A nebo když polevíme...co si budeme povídat, že? Je totiž veeeelmi vytrvalá, ale ona tak byla vždy ve všem.


To jsem vám už psala, že existuje "uspávací" metoda o tom, že se dítě nechá vykřičet v postýlce (zní to drasticky a takové to i je. Ale zoufalé noci volají po zoufalých řešeních...) a ono se naučí usínat samo? Postupně, den za dnem, se intervaly "křiku" zkracují až...se nestane nic. Teda v našem případě. Zkusili jsme to, psychika v prdeli...a Sandra vytrvale prodlužovala intervaly a neusnula ani jednou! :-/ Tvrdohlavá je asi po tatínkovi...a pořádně to znásobila :D

V tomto měsíci se vše točilo právě kolem zmiňované vody, kdy si jí sama pojmenovala "momo" a chce jí stále mít puštěnou. Dokáže se během chvilky celá "pooplachovat" a zamočit, že jí mohu převlékat. Stále chce i pít, ale sama z normálního hrnečku. Když mi tak během 3 minut téměř vytopila obývák, tak jsem myslela, že zkolabuju. Celkově jsem tento pocit kolapsu měla tento měsíc několikrát...chybí mi to bezbranné miminko :D

Venku utíká kam se jí zachce. Ano, utíká. Neumí chodit velmi pomalu. A vždy jen ukáže prstem daným směrem, řekne "tam" a běží. I když já chci jít úplně jinam. Už měla i pořádný karambol a odřený nos. Neodradilo jí to :)

Pěkně se nám vytáhla do výšky a podařilo se mi jí přitlačit ke zdi a změřit - aktuálně má plus mínus 86 cm, což je optimální výška dvouletého chlapce...prý :D Takže stále dlouhán...

Slovní zásoba se jí rozšiřuje každým dnem a někdy až žasnu, co vše si už pamatuje. Dokáže si přinést plínku na přebalení. Donést si kartáček na zuby na pokyn "jdeme si vyčistit zoubky". Vytáhne si boty z botníku, když řekneme, že "jdeme pá". Stejně i bundičku, čepici a šál. A odpovídá ano/ne na naše otázky. Při "ano" legračně špulí pusinku. A nejlepší je, že reaguje i správně. Ne vždy, samozřejmě, ale dost často se s ní už dá "domluvit" a zjistit, jestli je hladová atd. A "kde je...?" slyšíme doma nonstop. I když zajdu já na chvilku do jiné místnosti, tak jen slyším: "Kde je?" Zavolám na ní "co?" a Sandra na to: "Mama!" a už běží za zvukem mého hlasu :D

Umí postavit věž z více kostek, hraje si s nádobíčkem a "vaří" a sem tam se už dokáže pěkně zabavit. Hodně jí baví obrázkové knížky, kde si ukazujeme různá zvířátka a věci, které si pak ukazujeme i v reálu - takový traktor jí fascinoval :) Umí základní zvířátka, ale pozná i slova, lva, krokodýla, opici, motýlka...už se těším až s ní pojedeme do zoo, aby všechny viděla naživo. 

A miluje svého plyšáka "tutiho" (jak mu říká). Ano, je to tučňák...a ode mě tu úchylku na tučňáka nemá :D 

Vaše

You May Also Like

4 komentářů

  1. Roste vám do krásy :-). A podle toho, jak popisujes její povahu, si myslím, ze to jednou dotáhne daleko :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. kéž by...snad nebude takový "prďo" jako já :D :)) a děkujeme :)

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. může být...když vidím svoje fotky z cca 2 let, tak je úplná moje kopie :D Manžel ale tvrdí, že je celá po něm... :D

      Vymazat