22. a 23-tí týden...kde mám sakra kotníky? :D

by - čtvrtek, června 26, 2014

Kudy chodím, tudy funím. Mám pocit, že kolegové v práci mě poznají už na dálku i když stojí za rohem :D Určitě za to může stále se zvětšující břicho. Musím říct, že v posledních dnech je to jiný "fičák". Břicho bylo ještě nedávno takové roztomile vypouknuté. Teď už je to fotbalový míč, který tlačí můj špatně ustřižený pupík (tj. mám ho vystouplý už od malička...taková "rádionka" :D) na povrch a tak tak, že už nevyskočil...tipuji, že k tomu dojde v průběhu dalšího týdne.

22 týden těhotenství, těhotenství
...tak nějak si připadám...ale v reálu to zatím až takové není. Stačí ale tak 4 týdny a jsem "tam" :D

Nejšťastnější jsem, když sedím (už je celkem problém si normálně lehnout) a žeru. Doslova :D Úplně nejvíc vyhledávám zmrzlinu a čokoládu. I když je pravda, že i před těhotenstvím jsem si aspoň kousek denně dala, ale teď bych klidně dala i pár kilo :D A se zvýšeným cukrem v mé krvi, se hýbe i malá Sandra. A to tak, že skáče z místa na místo, kope mě do močáku (sakra, ono je to fakt dost nepříjemné!) a dělá mi hroudy na celém břichu. Někdy je až tak aktivní, že sotva stíhám sledovat, kde se zrovna pohybuje :D
Má už "svojí" hodinku - vždy tak v čase od 22,30-23,30 kope jak šílená :) Trošku noční sova...po rodičích :D (je to ale prý dané tím, že v té době už jsem v klidu a "neuspávám" jí neustálým pohybem...) Ráno o ní ani pořádně nevím...výjimečně se trošku pohne, ale to se spíš asi převrací na druhý bok a pokračuje. Poprvé za den jí cítím až cca kolem 8,30 a to možná jen díky tomu, že si neodpustím ranní zelený čaj v práci :)

Ležení na zádech je už minulostí. A to mi celkem chybí, protože moje nejčastější poloha u notebooku je...samozřejmě na zádech :D Teď se tu všelijak kroutím a hledám správnou polohu. Zadýchám se. Pak chvilku ležím na zádech, abych zjistila, že mi děloha tlačí na bránici a sotva popadám dech, tak se překuluju jak nějaký brouček na bok a funím jak lokomotiva. Manžel na mě většinou "nechápavě" kouká a já si říkám, co sakra budu dělat za pár týdnů?! Už teď mám pocit, že jsem celá neohrabaná. Nemůžu normálně vstát z postele, musím se dostat na bok co nejblíž k okraji a doslova se "skulit" :D Ponožky si ráno natahuju tak, že balancuju a funím, vzdychám...ale stále mám hrdost. Neřeknu manželovi, aby mi je natáhl :D Aspoň zatím ... :D

S ponožkama se "projevil" další neduh těhotenství. Když přijdu z práce domů, tak po cca 9-ti hodinách sezení v kanclu mám nohy jak z olova. A i přesto, že mám ponožky, které mě za normálního stavu neřežou do nohy...tak je sundám a vidím pruhy kolem dokola (otlačené, ok? ...nedokážu to nějak popsat :D) a pak sjedu pohledem níž..."kde mám ku**a kotníky?!" nestačím se divit. Otékají :( Zatím ne extrémně, ale tím, že se blíží tropy (teda doufejme, že bude už pěkně), tak jsem zvědavá jak to budu snášet...

deník těhotné
...a nakupovala bych stále...kdyby to kreditka povolila :))

Začali jsme ve velkém nakupovat pro Sandru :) (ukázka některých věciček byla už tu). A celkem jsme se rozšoupli, ale pomohl tomu i den dětí, který akorát probíhal daný víkend, kdy Tesco a některé e-shopy/kamenné prodejny měly slevy na dětské/kojenecké oblečení a potřeby :) Sandra už má spací vak, absolutně úchvatný župánek, který podle mě ani nevyužije (psst, neříkat manželovi :D), nějaké to pyžamko (i na další měsíce), body a dupačky, čepičku, rukavice, dětský balzám, eko aviváž, cumlíky a flaštičky, izolační obal na flašky, přebalovací podložku, komodu se žirafkou (!!...škoda, že nebyla s tučňáky :D). V nejbližších dnech jí zaobstaráme i kočárek a náš malý byt už začíná být nacpaný k prasknutí :) To už nemůžu říct o své peněžence :D

Mezičasem proběhla další kontrola na gyndě. Tentokrát úplně o ničem. Čekání v čekárně asi 3 hodinky a pak 10 min. uvnitř. Přijde mi, že tam chodím nějak často :) Příští měsíc nás čeká test na těhotenskou cukrovku. Od kolegyň, které už mají děti, tuším, že je to pěkný hnus :D Vlastně od nich mám milion historek a ani jedna není ve stylu "vše proběhlo v pohodě, nic mě nebolelo, do posledního dne jsem uklízela, neotekly mi nohy ani jednou...porod byl jen jako pčíknutí - šup a byl/a venku ..." :D Tolik "hororů" z porodního sálu a čím větší mám břicho, tím víc okolí reaguje právě těmito hroznými historkami...ještě, že jsem celkem flegmouš a těžkou hlavu si z toho nedělám. Dokonce jsem úspěšně přečetla už 3 knihy o těhotenství, porodu a výchově, kde bylo popsané vše od komplikací, po nástřih hráze (fuj :D) ...a nesebralo mě to. Snad jen v tom smyslu, že jsem si pořídila olej na masáž hráze a poctivě budu 8 týdnů před porodem olejovat...vy víte co. Je mi jedno, jak tam dosáhnu a jak to budu realizovat přes ten zvětšující pupek, ale nějak to dám... :D Člověk nikdy neví...Dokud nevím "vo co tam půjde" tak jsem celkem klidná. Uvidíme, jestli budu mít odvahu projít tím i podruhé... :D

Vaše
funící :D




You May Also Like

6 komentářů

  1. To mi připomíná moje první těhotenství, hlavně to otékání, nakonci jsem byla jak hroch, no hrůza. Taky jsem vysedávala v práci a to bylo určitě tím. Druhé těhu jsem neměla čas moc sledovat a teď se mi taky občas stane, že zapomenu, že jsem v tom:-) Ale hýbající se břicho, které občas vypadá, že si žije vlastním životem, mi to připomene:-) Historky vůbec neposlouchej, nechápu, že si někdo dovolí tě tím stresovat. Nástřih je stokrát lepší než ruptura druhého stupně, to mi věř:-) a masáž hráze předej manželovi:-) Užívej a měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hroch...jo, tak nějak si připadám :D Moje bříško si taky teď žije svým životem...až čučím co vše zvládne a jakou má sílu :)) A tak já je poslouchám, ale jedním uchem tam, druhým ven...právě, že se tím vůbec nestresuju;-) Podle mě je to fakt hlavně tím, že netuším do čeho jdu, tak nějak neřeším :) ...a vidíš, dobrý nápad ;-) Zkusím mu to navrhnout :D

      Vymazat
  2. Je mi teda zatím jen 18, ale když občas poslouchám vyprávění svého okolí a čtu články zde na blogu, stále víc lituju toho, že jsem žena a bojím se čím dál víc. Doufám, že než já budu chtít mít děti, tak vymyslí něco speciálního, díky čemuž budou moci rodit muži, protože já to nedám :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale neeeeee!! :) Toto nemá nikoho odradit...možná spíš připravit na tu realitu, přece jen to není stále růžové, ale zase...když tě bude kopkat a budeš vědět "že tam je", hormony se postarají o to, abys i přesto všechno byla vlastně happy ;-) ...a neboj, časem přijde doba, kdy si prostě řekneš, že to dáš :)

      Vymazat
  3. Tak já ti řeknu uklidňující historky..mě moje máma vyprdla asi během hodiny dvou, a když se "rodil" můj brácha, tak mě ráno maminka probudila s tím, že mi udělala sváču do školy a jede do nemocnice. Takže to určitě budeš mít taky tak! :D

    OdpovědětVymazat
  4. Moc se mi líbí jakým stylem píšeš články o těhotenství :) že to není jen takové "gynekolog řekl tohle, to mě bolí, to ne, porod bude takový a makový.." ale že nám povíš i drobnosti, které se jinde nedočteme, například tu zmínku o nasazování pomožek :D moc mě to pobavilo :D

    OdpovědětVymazat