O odplenkování...

Pokořili jsme se Sandrou jeden z dalších milníků - už několik měsíců funguje bez plínky! Rovnou k věci...

zdroj obrázku

Sandra měla v době odplenkování 2 roky a 8 měsíců. Pro někoho je to nejvyšší čas. Mně to bylo upřímně jedno :) Proč?

Existují "fámy", že dítě se má posazovat na nočník hned v okamžiku, kdy umí samo sedět. A dělat to třeba každých 15-20 minut. Potom je dost velká pravděpodobnost, že prostě vystihnete TEN okamžik, kdy se dítěti opravdu chce čůrat a vyčůrá se. Já ale na toto nikdy nebyla. Prostě "nutit" jí sedět (když nechtěla na nočník sednout a ani do dnešního dne na něm nesedí) a čekat a stále oblíkat a svlíkat.

Začala jsem "to" řešit v okamžiku, kdy jedna známá se stejně starou dcerou byla úspěšná v odplenkování cca v roce a 8 měsících malinké kamarádky Sandry (dále kamarádka). Byl to ale běh na dlouhou trať a kamarádka s maminkou bojovali několik dní s nehodami (počůrání, kdy se prostě zapomněla a neřekla si) a až zhruba po týdnu posazování na nočník a stálého ptaní se: "Nechceš čůrat?" slavili první úspěchy.

Stále se ale staly (sem tam) situace, kdy kamarádka prostě pustila do kalhot :) Zpravidla, když byla něčím zaujatá. Na noc a na denní spánek plínku dostávala do nedávna.

Zpět k naší Sandře. Jasně, že jsme to zkusili. Ale bylo jí to opravdu šumák. Když si počůrala nohy, tak pokračovala v hraní si. Přestali jsme s "nátlakem" a mávli nad tím rukou (oba jsme trošku flegmatici s manželem). Bylo vidět, že z toho ještě není chytrá a že by to byl běh na dlouhou trať. Když měla přes dva roky a už začala i dost komunikovat, tak jsme začali vysvětlovat. Zkoušeli argumenty jako, že její kamarádka už nemá plínku (to Sandru strašně překvapilo :D) a že děti ve školce už jí taky nemají. A vyzdvihovali jsme, jak bude školka super (nonstop hraní si atd.).

Přes zimu a na jaře jsme měli pár pokusů (zpravidla max. 2-3 dny), kdy jsme jí nedali plínku a museli se nonstop ptát - chce se ti na záchod? Docílili jsme hromady pročůraného oblečení bez úspěchu (pozn. to, že velkou potřebu může pohodlněji vykonat na záchodě, to jí došlo mnohem dříve - už okolo 2 let, možná trošku dříve. A co vám budu povídat - i to dost pomůže :D)

Nepomáhaly úplatky, hrozby, názorné ukázky :D A pak - ze dne na den. Jsme to znovu zkusili. Právě v těch 2 letech a cca 8 měsících. A víte co? Už první den přesně pochopila co a kdy si má zakřičet, že chce čůrat :) Nehod bylo malinko za těch několik měsíců - spíše vznikaly tím, že třeba ze začátku nedokázala pochopit, že může čurat i někde jinde, ne jen doma (že ty záchody jsou všude). Pak vznikaly v okamžiku mého vysokého stádia těhotenství, že jsem se prostě nemohla vyhrabat z křesla a nestihly jsme to. Funguje jinak bez problémů bez plínky a vydrží čím dál déle po vykřiknutí "chci čůrat" :)

Úplně nenásilně na to přišla sama a my s tím nakonec neměli žádný stres. Teď se i ráno po probuzení hned vrhá na záchod a sice plínku na noc ještě má, ale v mnoha případech (vlastně vždy :D) zůstala až do rána suchá.

Možná to někdy prostě chce...udělat věci takto. Nenutit dítě za každou cenu do něčeho na co ještě není zralé a kašlat na názor prarodičů (zejména tchýně, co vám budu povídat :D), kteří při každé návštěvě vytýkali Sandře, že je ostuda, že má ještě plínku (upřímně - toto mi přišlo jako důvod, proč to Sandře "trochu déle" trvalo, protože je tvrdohlavá a má zvláštní povahu a čím víc jí nutíme, tím je hůře...).

Netlačte na děti a neporovnávejte se s jinými maminkami. A nebo pak nekřičte na dítě, že mělo nehodu, když začnete moc brzy (i takové maminky jsem viděla). Já to brala od začátku tak, že NIKDO z nás už plínky nenosí...takže jednou se to naučí prostě každý. Žádné vyhrožování, že plínku bude mít navždy, když je taková (ne moje slova...).

Snad jsem nikoho tímto článkem nepobouřila. Ale myslím, že je fajn přečíst si i něco jiného než články typu "jak odplenkovat dítě za 7 dní" "kdy začít dítě posazovat na nočník" apod. :)